Tečka

25. prosince 2017 v 13:32 | X <3 X
Rok a půl jsem tu nebyla a nejsem si jistá, proč jsem si tu na to vzpomněla zrovinka o Vánocích. Snad jsem si vzpomněla, jak mi některé z vás o těchhle svátcích dělaly radost tématickými povídkami. Ano, tohle by to dost dobře mohlo být. Přijde mi trochu nefér něco končit o Vánocích, když jsou ve své podstatě symbolem začátku, ale ono to tu tečku potřebuje.

Myslím, že doteďka jsem asi věřila, že se sem třeba ještě někdy vrátím, ale i když je mi to líto říct, vyrostla jsem z toho. Vyrostla jsem ze slaďoučkého "X

Čekala jsem, že budu brečet nebo tak něco, ale tak prý nic. Takže, bylo hezké vás poznat a všem vám přeji moc štěstí v dalším psaní^^

******************************************************************


"A kdo je to vlastně Orochimaru?" Toho večera ta otázka zazněla na dvou odlišných místech, reakci zanechala stejnou; nepříjemné ticho.


"Zlatíčko, kde jsi k tomuhle jménu přišla? optala se Sakura dcery. Odpovědi se jí nedostalo.
Sasuke, pohled upřený kamsi na strop, rovněž zarytě odmítal promluvit. Nijak netoužil vyprávět Saradě o Orochimarovi. Žádný aspoň trochu příčetný otec by své dceři nevyprávěl o muži, kterého nejpoužívanější větou bylo "Chci tvé mladé tělo, Sasuke-kun." Nakonec to byla Sakura, kdo promluvil.

"No, Orochimaru to je takovej..." Debil. Kripl. Mamrd. Sakuru napadalo slov spousty a spousty, ale žádné z nich si nedovolila vyslovit před svou dcerkou.
"Vědec?" navrhl Sasukeho hluboký hlas.
"Ano, vědec," odkývla to vděčně Sakura. Její vnitřní já se bouřilo.
Sarada si povzdechla nad nedostatkem informací, kterých se jí (ne)dostalo.

Sarada se nemohla zbavit dojmu, že jí ti dva něco tají a to ani nemluvě o tom, že jí moc informací neposkytli. "Snad toho Boruto zjistil víc," zazoufala si Sarada.

...

""Boruto, na Orochimara se zeptej spíš tatínka," poradila synkovi Hinata.
Ten se nedal dvakrát pobízet, nazul boty a vystřelil z domu. Kdyby na něj nebyli vesničané zvyklí, mysleli by si, že do vesnice někdo vypustil ničivé torpédo. Chodbami budovy hokageho prolétl již pomaleji, Shikamaru procházející kolem zřejmě evokoval Borutozklidňující látky. Snad to mělo cosi společného s faktem, že Shikamaru měl na starost rozdělování misí. Do jeho kanceláře hokageho se vřítil jako velká voda, což sedmý hokage alias Naruto ohodnotil podmračeným pohledem.
"Mamka říkala, že prý bys mi mohl něco povědět o Orochimarovi," řekl chlapec váhavě. "O Orochimarovi?" zopakoval Naruto zaraženě a jeho obočí se z nějákého důvodu začalo cukat. "On... byl-je no... uprchlý ninja. Nosí fialovou mašli a má tááákhle dlouhý jazyk," Naruto naplno roztáhl ruce, aby synovi ukázal délku zmíněného jazyku, "a nosí oční stíny!" Boruto si dle otcova popisu zkusil Orochimara představit, ale moc se mu to nevedlo...


...

"Dozvěděla ses něco, Sarado?" ptal se dívky Boruto.
"Prakticky nic, jen to že je vědec."
"A já zas že je uprchlý ninja," odpověděl Boruto. O zbytek bizarního popisu, který dostal od svého otce, se nepodělil.

"Vy dva se scházíte beze mě?" přerušil je nový hlas.
"Mitsuki?" otočili se na třetího člena svého týmu a v hlavě jim bliklo jediné; jak dlouho už tu stojí? Mitsuki nevypadal, že by tu otázku myslel vážně, spíš je jen chtěl upozornit na svou přítomnost.
"Vlastně se vás chci na něco zeptat," začal a oběma kamarádům věnoval pohled svých doširoka otevřených žlutých očí. "Mám narozeniny a otec říkal, že si mohu pozvat kamarády," prozradil jim a pozvedl koutky svých úst do úsměvu.
Sarada s Borutem už věděli, kam tím míří, byli totiž jeho jediní přátelé. Ostatním přišel divný a jeho přílišná upřímnost tomu moc nepřidala.
"Přijdete tedy?"

Boruto se Saradou byli postaveni před nelehké rozhodnutí. Nebyli si jisti, zda vůbec chtějí riskovat setkání s Mitsukiho otcem, ale také nechtěli kamaráda zklamat, vypadal být nezvykle nadšen.
"Jasně," vydechla nakonec Sarada.
Hned po ní následoval zubící se Boruto: "To si piš, že jo!"
"Po obědě vás budu čekat," informoval je světlovlasý.
Když mu to oba odkývli, otočil se k odchodu, ale v tu ho zastavila Saradina ruka na jeho rameni. "Počkej přece, Mitsuki! Nevíme, kde bydlíš!"
"V pořádku, sejdeme se tedy na hlavě sedmého?" navrhl Mitsuki a pohledem zabloudil k Narutově hlavě vytesané do skály. Proti tomuto už nikdo nic nenamítal, a tak se rozloučili a šli každý svou cestou.

"A kam že to jdeš, zlato?"
"K Mitsukimu," odpověděla Sarada své mamince a ta ustaraně nakrabatila čelo.
"Tak na sebe dávej pozor."
"Jasně, mami," odkývla malá Uchiha, načež popadla do ruky pečlivě zabalený dárek a vyběhla do útrob města.

Na hlavě sedmého už stepoval Boruto, v ruce svírajíce balík podobný Saradinému.
"Kniha?" ušklíbla se na Boruta příchozí Sarada.
"Kniha," přikývl Boruto.
Jedna z mála věcí, co o kamarádu věděli, byla právě jeho záliba ve čtení. Tiché zasvištění je informovalo o příchodu další osoby.
"Následujte mě," řekl Mitsuki a vyrazil.

V momentě, kdy opustili vesnici se začali Boruto se Saradou cítit trochu nesví, ale když Mitsuki zastavil před skálou s větou jsme tady, vygradovalo to v pořádnou nervozitu.
"Mitsuki, ty bydlíš u skály?" podrbal se na hlavě Boruto.
"Ne," usmál se modrovlasý tajemně a přiložil na skálu svou ruku. Skála se před nimi otevřela jako díra do pekla a domácí hned napochodoval dovnitř. Sarada si to vyložila tak, že mají jít za ním a tak kývla na Boruta a sama se vydala za Mitsukim.
"Otče, jsem zpět," zavolal do prostoru chlapec.

Naše trojice došla do prostoru
připomínajícího kuchyni. Vprostřed místnosti stál vysoký muž s dlouhými černými vlasy a s úlisným úsměvem na tváři si je měřil žlutookým pohledem.
"Dobrý den, pane," pozdravila způsobně Sarada a Boruto hned také zamumlal své dobrej.
"Vítejte v mém, začal Orochimaru, ale ihned se zarazil a opravil se, "našššem sssídle. Posssaďte ssse, prosssím," pobídl je Orochimaru a někam zmizel.
"Taky tě tak fascinují ty jeho sykavky?" šeptla Sarada k Borutovi, když usedali ke stolu opatřenému několika různorodými židlemi. Blonďáček jen souhlasně přikývl a složil ruce na dárek, který mu spokojeně ležel na klíně stejně jako Saradě. Ozvalo se zaštrachání a do místnosti vešel, či se spíše vplazil velký fialový had. A když říkám velký, nemyslím tím nějákého dvoumetrového chudinku, kdepak. Tenhle had byl velký jako deset urostlých do hněda opálených ninjů ze skryté písečné.
"Ahoj, Mando," pozdravil hada Mitsuki.
"Ehm, tvoje maminka?" zeptala se ho s obavou v hlase Sarada.
"Otcův mazlíček," opravil ji modrovlasý a had souhlasně zasyčel.

"Jsssem zzzpět," zaznělo od dveří. Orochimaru našlapoval opatrně, poněvadž v rukou nesl talíř s dortem a byla by škoda, kdyby mu spadl. Dort nebyl příliš velký, pro čtyři lidi se zdál být akorát. Potažený byl bílým marcipánem a z vrchu se na všechny tupě koukal marcipánový had s vyplazeným jazykem.

Dort byl rozdělen, dárky rozdány a dokonce se i rozproudila konverzace.
"A kde máš vlastně mamku, Mitsuki?" zeptal se Boruto s plnou pusou dortu. Tázaný zamyšleně pohlédl na desku stolu a pak na Orochimara.
"Otče, kde mám maminku?" přetlumočil Borutovu otázku.
"Copak ty ses po ní nikdy neptal?" podivila se Sarada.
"Mitsssuki nikdy nebyl příliššš zzzvídavý," vložil se do rozhovoru Orochimaru.
"A jaká byla?" položil mu synek další otázku.
"Nikdy sssi nenechala nic líbit, byla tvrdohlavá jak mezzzek a leckdy trochu přidrzzzlá. Na sssvé blízzzké byla milá a k nepřatelům ssspravedlivá. A měla gumové sssrdce," zakončil to zasněně Orochimaru a Boruto propukl v chechot.
"To leccos vysvětluje," podotkl blonďáček a Sarada se na něj varovně podívala, nicméně i jí cukaly koutky.
"Pardon, pane, on naráží na Mitsukiho schopnost natahovat ruce, jak se mu zlíbí. Opravdu jsou jako z gumy," vysvětlila Sarada.
"To má ssspíššš po mně," zašklebil se hadí muž a protáhl svůj krk o několik desítek centimetrů.

"A co jste myslel srdcem jako z gumy, pane?"
"Nejsssem pán, říkejte mi jen Orochimaru nebo třeba ssstrejdo. Pán byl můj otec." Orochimaru se na moment odmlčel a spustil: "Tvoje matka měla vssskutku gumové sssrdce. Pokažžždé, kdyžžž jsssem ji od sssebe odehnal, vrátila ssse nazzzpět. Je to jako kopnout do natažené gumy, vrátí ssse a ješšště tě lissskne do tváře," vyprávěl Orochimaru.
"A jak se jmenovala?" vyzvídal Boruto.
"Yoko, jmenovala ssse Yoko."
"A byla to láska na první pohled?" vybafla na něj Sarada.
"Ne, to opravdu ne. Já ji nesssnášššel."
"A jak jste se vlastně setkali, otče?"
"No, to bylo takhle..."

Orochimaru si to rázoval k jedné ze svých tajných laboratoří. Vchod do tohoto brlohu byl schovaný na louce ve vysoké trávě, mezi kterou prokvétalo i luční kvítí a bylinky. Byla to jedna z jeho nejmilejších laborek, v okolí nikde ani noha a on měl práci v klidu a míru rád. Jaké však bylo jeho překvapení, když uviděl ženu pochodující nedaleko místa, kde měl vchod do laboratoře.
"Co tu děláššš, holčičko?" zasyčel na ženu a sjel ji pohledem. Musel uznat, že je pěkná a ta figura! Boky a zadek pevně obepínaly černé elasťáky a ňadra lehce vykukovala z véčkového výstřihu zelené tuniky. Světle modré lokny jí z tváře držel květovaný šátek, čímž dal vyniknout bouřkově šedým očím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elly - chan Elly - chan | 25. prosince 2017 v 13:50 | Reagovat

Yo ~ Jsem ráda, že ses aspoň ozvala <3 Škoda, že už si od tebe nic hezkého nepřečtu, ale i já delší dobu přemýšlím nad koncem :D Přeci už jen na to mám taky věk a nejsem žádný puberťák, co slintal nad hezkými kluky v anime :C Ačkoliv se ještě někdy kouknu <3 Bude se mi stýskat ~ Papa <3 Děkuji za povídky, co jsi doteď napsala <3

2 X <3 X X <3 X | E-mail | 25. prosince 2017 v 13:58 | Reagovat

[1]: Jasný, vidím to stejně. My se vždycky pěkně shodly :D Není vůbec za co, taky děkuju, žes tu byla, že jsi psala~ <3 Papa^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama