10. Kapitola

21. června 2016 v 20:34 | X <3 X |  Rosario

Další kapitola~~ Nevím, co bych řekla, takže prostě další kapitola~~ :)


Midorima se vydal směrem k chlapovi a Takao pěkně ťapkal za ním, přičemž ho tak trochu využíval jako úkryt před zraky sádelníka. ,,Mohu vědět, proč tady tak nervózně přešlapujete?" zeptal se rovnou a založil si ruce na prsou, Takao se celou dobu krčil za Midorimovou postavou a občas jen tak zvědavě nakoukl. ,,Na někoho tu čekám," pronesl ten muž tak nějak opile a chlípně zároveň. ,,Ve čtyři ráno?" pozvedl Midorima podezíravě obočí. ,,No domů ještě nedorazil," poukázal na dveře od bytu a sjel si Midorimu pohledem. ,,Ach tak, takže vy čekáte na mého bratra?" ,,Bratra?" podivil se cvalík. ,,Kazunari Takao, bydlí tady a je to můj bratr," nenápadně kopnul do Takaa za sebou, který se začal pomalu svíjet smíchy. ,,Dobrý pokus, ale moc dobře vím, že Takao nemá bratra," a v tom se Takao prozradil nehorázným záchvatem smíchu. ,,Shin-chan, ty jsi teda číslo," chytil se ho za rameno a snažil se zůstat stát klidně, ale nešlo to. Třepal se smíchy. ,,Myslím, že už to nemá cenu déle tajit," řekl Midorima a poupravil si brýle. ,,Eto? Nani, nani?" zajímal se trochu zaraženě, když se k němu Midorima s povzdechem otočil. Popadl jej kolem pasu, přisunul k sobě a naklonil se nad špekounem s nemilým pohledem. ,,Jestli okamžitě neopustíš toto místo a nedáš mýmu klukovi pokoj, nakopu ti tvou hnusnou páchnoucí prdel a věř, že já si to užiju," ještě mu chytil uzel kravaty a přitáhl si ho k sobě, poté ho odhodil a se slovy: ,,Zmiz, konečně máme na sebe čas a ty tu oxiduješ," a s naprosto přesvědčivou nadrženosti se vrhl na Takaovy rty. Bylo to tak, přesvědčivé, že dokonce i Takao, který byl stále v šoku, z toho co právě viděl, pocítil jistou touhu a mírné šimrání v podbřišku, a proto se taky více vpil do jeho sladkých měkkých rtů.

Jakmile ten sádelníček odešel, tak se Midorima odtáhl, poupravil si brýle a oblek a s otřepáním rukávů drahého saka, si řekl: ,,Tohle bylo krajně nevhodné a nezodpovědné, ale už nikdy nebudeš spát před Rosariem," pohlédl na Takaa, který zasněně koukal před sebe a nic nevnímal. ,,Oi, Takao!" zvýšil trochu hlas. ,,Hm?" probral se z tranzu. ,,Posloucháš mě vůbec? Už nikdy tě nechci vidět spát před clubem!" ,,Eehe, pokusím se tam nezabloudit," ,,To bych ti radil," řekl jen a měl se na odchodu. ,,Ne, ne Shin-chan!" zvolal ještě Takao s jeho typickým úsměvem, kterým Midorimu trochu štval. Midorima se zastavil a lehce se na něj natočil. ,,Arigato," řekl jen Takao a vytáhl klíče z kapsy. ,,Kdyby si měl ještě nějaký problém, staří říct," dodal pak Midorima a odešel.
V autě se bouchal hlavou o volant. Co ho to napadlo, říct, že má za ním přijít a nemluvě o té kravině s polibkem, proč to vůbec udělal? Teď se ho určitě nezbaví. S povzdechem nastartoval a odjel domů. Dnešek byl moc náročný, potřebuje vyspat. Rozhodně, dlouhý a ničím nerušený spánek vše vyřeší a tuhle blbost vypustí z hlavy. Prozatím tedy určitě.

Avšak Takao si teď vůbec nebyl jistý, zda dokáže usnout. Pořád musel myslet, na ten hebký dotek měkkých rtů. Na tu sladkou chuť a na to, jak by to mohlo pokračovat. Zasněně vešel do sprchy a pořád si prsty projížděl po rtech. Jen zběžně se omyl a zaplul do postele ve vypadaném tričku a trenkách. S naprostou omámeností zavřel oči, přejížděl si bříšky prstů po rtech a pak jen zasněně vydechl, obemknul peřinu nohama i rukama, zavřel oči a s mírným úsměvem se snažil usnout. Ale místo toho jeho hlavu zaplnilo plno sladkých představ. Představoval si, jak se k němu pomalu blíží Shin-chanovi rty, jak jednu ruku obmotává kolem jeho pasu, druhou mu pokládá na temeno a tiskne si ho k sobě blíž. Takao dokonce cítil, jak se pne na špičkách a jak mu skoro visí kolem krku. Začal se nepřirozeně vrtět a v tom prudce otevřel oči. Co to dělá? Proč se chová jako poblázněna puberťačka? Proč se cítí, jako by si podal ruku s jeho největším idolem. Proč se cítil tak zami… ne, ne, ne. Nemohl se přece zamilovat do někoho, kdo je tak úžasně jiný a velký a navíc krásně voní. Křečovitě zavřel oči a smutně zaskuhral. Co se to s ním stalo.

Téhož dne večer se Midorima necítil zrovna valně. Spánku bylo málo a navíc Aomine si na něj vyřvával nějaký nesmysl, že mu vzal oblečení. ,,Oi Midorima, ty parchante, zase sis kvůli ty tvý posraný předpovědí zasral oblek a neměl si ani náhradní tak sis vzal moje věci co?" vyjel po něj Aomine pěkně zostra. On si jen poupravil brýle a řekl: ,,Tvoje spocený hadry bych si neoblékl, ani kdyby to byli poslední hadry na světě," a ještě se zašklebil nad představou, co za sekáče by to měl na sobě. ,,Ehm," uslyšel odkašlaní za sebou. ,,Akashi," řekl jen a prohlédl si co to sebou přitáhl. Jakmile se dozvěděl, o co jde, nebyl moc nadšený, ale nedal na sobě nic znát. Jen si zase uvědomoval, že bude asi až do rána dělat papíry. Nebo by si je mohl vzít domů. Potřebuje se pořádně vyspat. S povzdechem odemkl vstupní dveře a očekával dámy všeho věku. Jen se trošku modlil, aby jich měl co nejméně. Necítil se nejlíp, navíc mu v hlavě pořád vrtalo, to s tím Takaem z dnešního brzkého rána.

Jako první k němu nekráčely hned dvě ženy, kterým mohlo být zhruba dvacet let. Usadily se a on, ačkoliv nerad, se pustil do práce. Ženy se mu představily jako Shimeko a Harumi. Časem si nechaly slečny přinést šíleně zbarvený míchaný nápoj, který se představil jako Daiquiri. Midorima si nechal přinést Mochito, což slečny hned s úsměvem okomentovaly. "Hodí se k tobě Midorima-kun," zahihňala se Shimeko. "Máš opravdu rád zelenou, že?" přizvukovala jí hned Harumi. V tu chvíli Midorimovi došlo, že narážejí na mátu a limetky v jeho pití. Potlačil potřebu si pohrdavě odfrknout či si aspoň upravit na nose brýle a místo toho se na slečny pousmál. "K vám váš výběr nápojů také pasuje, mé dámy," promluvil na ně hlubokým, sametovým hlasem. "A jak Midorima-kun?" vyptávala se ho hned Shimeko. "Daiquiri má takovou příšer...ehm překrásnou a veselou barvu. Tudíž stejné jako vy, překrásné a veselé," dokončil Midorima svou ženský rozum ničící řeč. Účinek byl okamžitý, obě zčervenaly jako chilli papričky a začaly se hihňat. "Achich! Příliš nám lichotíš, Midorima-kun." "Oh, Shimeko-chan, jak jen to Midorima-kun dělá, že říká, tak krásné věci s takovým vážným výrazem?" "Nemám ponětí, Harumi-chan..." "To je jednoduché, mé dámy, já to přece vážně myslím, tak se tak i tvářím," zatrhnul jejich debatu Midorima a vyvolal tak další pištění.

Když byly všechny ženy konečně pryč, padl Midorima hlavou na stůl a tiše zaskučel jako raněné zvíře. Podprůměrná inteligence a nešikovnost jeho zákaznic ho opravdu zmáhala. I když musel uznat, že kaktus jako šťastný předmět, je opravdu nepraktický. Ale, kdo mohl předvídat, že na něj Masaka sáhne a pak se s větou "Och, ono to píchá!" usedavě rozpláče. Midorima to opravdu nepředvídal.

"Shintaro," ozval se hlas. "Shintaro!" ozvalo se znovu, tentokráte hlasitěji. Midorima se vymrštil do sedu a celý vyjevený se podíval na Akashiho. "Jestli tu hodláš nocovat, tak si běž, prosím, tě lehnout někam na zem nebo na gauč, ale neslintej tu na stůl!" řekl Akashi, otočil se na podpatku a vyšel z místnosti. Midorima se s hlubokým zívnutím zvedl a hrábl po svém šťastném předmětu, čehož vzápětí litoval. "Do prdele!" zařval a pustil kaktus na zem. "Jsi v pořádku, Midorima-kun?" nakoukl dovnitř Kuroko. "Jasně," zavrčel Midorima a ignoroval divný pohled, kterým ho Kuroko obdařil, než se znovu vypařil. Midorima si rezignovaně povzdechl a pustil se do úklidu nepořádku, který nadělal, když svůj šťastný předmět pustil k zemi.

O půl hodiny později vycházel z Rosaria a jako vždycky i zamkl. Vylovil z kapsy klíčky a nejistě se podíval na své auto. Moc se mu do toho řízení nechtělo, když přišel o svůj šťastný předmět. Zhluboka se nadechl a vydechl. Ještě třikrát to zopakoval, než se cítil psychicky připravený na pěší cestu domů. Nebydlel zrovna blízko, ale když půjde svižně tak by tam mohl být do hodinky, což se mu nezdálo až tak hrozné. O pár desítek minut později měl chuť si za ten nápad natlouct. Kdykoliv jindy by se mu nemohlo stát, že by se ztratil. Ale teď přece nemá svůj šťastný předmět! Takže se ani nedivil, že cestu domů našel až po další hodině a půl. Odemkl si, práskl za sebou dveřmi a ke spánku se uložil hned u dveří, protože byl k smrti unaven.

Druhý den ho vzbudilo zběsilé zvonění na zvonek. Silou vůle se sesbíral ze země a otevřel dveře. K Midorimovu překvapení tam stál Takao. Takao chtěl Midorimu hlasitě pozdravit a pokud by se zadařilo tak se mu i zavěsit kolem krku, ale zarazila ho temná aura, která se kolem Midorimy vznášela. Rozcuchané vlasy a kruhy pod očima mu na děsivosti jenom přidávaly. "Ty jsi ještě spal, Shin-chan??" pípl Takao. "Co? Tady? Děláš?!" odsekával od sebe slova Midorima. Takaovi se hrůzou až zježily vlasy. "To-to...tamto," začal Takao, ale ani za boha si nemohl vzpomenout, proč přišel. "Dej mi svátek!" zahudral Midorima a zabouchl dveře. "OBLEK!" vzpomněl si Takao a znovu se pustil do znásilňování zvonku. Midorima znovu vylezl ze dveří a podezřívavě si Takaa přeměřil pohledem. "Kde ho máš?" "Etto...o tom jsem s tebou právě chtěl mluvit, Shin-chan. Já jsem tak trochu ztratil ten lístek z té čistírny," řekl Takao nervózním hlasem. Ve skutečnosti měl Takao lístek stále u sebe, ale chtěl strávit s Shin-chanem víc času, tak se rozhodl o existenci lístku pomlčet. Midorima moc vysílený na to, aby Takaovi vynadal a chystal se znovu prásknout s dveřmi, ale tentokrát na to byl Takao připravený a dřív než se mohl Midorima znovu zabednit doma, proklouzl dovnitř.

"Udělám ti kafé, Shin-chan, ty se běž zatím umýt, pak můžem jet pro to sako," řekl Takao a než se Midorima zmohl na protest, byl dostrkán do koupelny. Mezitím, co se Midorima zkulturňoval v koupelně, Takao uvařil kávu a připravil mu i nadýchanou vaječnou omeletu se sýrem. V Midorimově vkusně zařízené kuchyňce se zorientoval bez problémů, jen ho zarážel fakt, že Midorimova lednice obsahovala jenom vejce, sýr a pár jogurtů. Nikde po kuchyni nenašel ani žádné těstoviny dokonce ani rýži, z čehož usoudil, že asi moc často nevaří. Po chvíli vyšel Midorima z koupelny. Vypadal podstatně lépe než předtím, jediné, co Takaa zarazilo, bylo to, že měl jen ručník kolem pasu. Ale nijak zvlášť mu to nevadilo. Potichu hltal očima jeho vypracovanou hruď, široká ramena, pevné a svalnaté ruce, jeho uvolněnou tvář, do které mu zlehka spadaly vlhké zelené kadeře... "Na tebe jsem zapomněl..." všiml si ho Midorima a uvolněný výraz rázem nahradil zamračený. "Jak vlastně víš, kde bydlím? Jsi nějaký stalker nebo tak něco?" zeptal se ho Midorima a zamířil do své ložnice, obléct se. "Nejsem. Přece jsem ti říkal, že jsem tu kvůli tomu saku, Shin-chan. Tak se rychle oblékni, sněz si snídani a pojedem to zařídit, můžu tě, pak rovnou hodit i do práce. Stejně jsem venku nikdy neviděl tvoje auto." "Snídaně?" zopakoval Midorima a vešel, nyní již oblečen, do místnosti. Ihned zaparkoval ke stolu a začal do sebe házet omeletu. Takao na něj čuměl jak vyoraná myš. Nikdy by nevěřil, že uvidí tohohle člověka se takhle ládovat. Potom, co se Midorima najedl a dostal do sebe svou denní dávku kofeinu, se rozhodl s Takaem pro to sako zajet, ať už ho má konečně z krku. Ještě si vzal svůj šťastný předmět, dnes to naštěstí byla prachobyčejná hrací kostka, a vykopal Takaa ze svého domova. Následoval ho až k červenému kabrioletu a hlavou mu proběhlo jediné: Ten si snad dělá srandu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elly - chan Elly - chan | 24. června 2016 v 15:51 | Reagovat

Super povídka <3!

2 Navi Kasumi Navi Kasumi | Web | 25. června 2016 v 17:51 | Reagovat

Jéééj, další kapitola :D Hned mi to zlepšilo náladu :3

3 Petrika Petrika | Web | 12. července 2016 v 22:59 | Reagovat

Midorima je zaujímavá postava. Úprimne, myslela som si, že to príbehom KagaAo končilo :D , ale tak máme tu aj tento párik a oni sú fakt podarená dvojka. U charakteru ako je Shintarou je vždy až také čarovné sledovať zamilovanosť a hlavne to, ako sa k nej dopracováva, keďže je to taký ľadovec :], ale to je na tom to najzábavnejšie :] Takao je zasa veselá kopa a tak som teda zvedavá, ako si tí dvaja k sebe nájdu cestu :] tie raňajky boli zlaté :] a viem si predstaviť, že aj ten pohľad na nahú hruď stál za to :D
Midorima je ale fakt totálny hňup niekedy :DDDDD bude to s ním ťažké

4 petrika petrika | Web | 1. srpna 2016 v 13:59 | Reagovat

Heeeej to to čo? Zasekli sme sa?

5 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 1. srpna 2016 v 21:55 | Reagovat

[4]: Prázdniny... pauza :D :D

6 Smithg667 Smithg667 | E-mail | Web | 17. září 2016 v 8:19 | Reagovat

I am truly thankful to the holder of this website who has shared this fantastic article at here. kakgefefekebagee

7 Smithd124 Smithd124 | E-mail | Web | 18. září 2016 v 11:39 | Reagovat

I am just seeming both for blog sites which give independent, nutritious commentary on all difficulties or blogging sites which have a liberal or droppedwing slant. Thank you.. kgcdefkkecbbddea

8 MarcoO MarcoO | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 13:17 | Reagovat

Miluju čtení vašich článků

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama