Plán (midotaka) na přání pro Sasukeho~

26. března 2016 v 17:59 | X <3 X |  Kuroko no basket FF
Tááák, lívanče dožila ses XD po těch x měsících mám konečně hotovou tvou povídku :D

Takže, jak už bylo řečeno v nadpise, tahle povídka je pro Sasukeho :D spisovala jsem ji už někdy od Vánoc...jeden by čekal, že když jsem to psala tak dlouho, tak to bude kvalitní a dlouhatánské...ale není~ ..ehm takže to je tak všechno, co vám k tomu řeknu. Doufám, že se ti bude midotaka líbit Sasuke :D

P.S. -Po debatě u jedné z minulých povídek se cítím povinna vás upozornit na možnost výskytu OOC, speciálně tedy u Aomineho...


"Pff! A tohle jako myslíš vážně, Aomine? To přece nemůže zabrat!" rozesmál se Takao.
"Trochu se uklidni, špunte, myslím to vážně," zchladil ho Aomine s vážným výrazem.
"Ale… To si fakt myslíš, že něco takového ho přinutí to přiznat?" podíval se na něj Takao nedůvěřivě.
"Hele znám ho déle, jasný? Tak přece musím vědět, co na něj bude platit," řekl samolibě Aomine.
"Když to říkáš," odpověděl mu odevzdaně Takao.
"Super! Takže zavolám Tetsuovi, špunte," informoval ho Aomine a vytáhl z kapsy mobil.
"Tady aomineho dohazovací společnost, můžu vám nabídnout své služby?" ohlásil se Aomine do telefonu.
"Tebe mám fakt za trest," podotkl Takao s úsměvem, na což mu Aomine odpověděl pohledem: "Nech si své pochyby, já jsem génius."
"Aomine-kun, co potřebuješ?" ozval se z telefonu Kurokův montónní hlas.
"Tetsu, nevadilo by ti zajít si na rande?"
"Aomine-kun, myslel jsem, že přes tohle jsme se dostali už na Teiko."
"Ale ne tak jsem to nemyslel! Ne rande se mnou, ale se špunte-eh teda s Takaem. Víš, jde o to…"
A tak začal Aomine vysvětlovat Kurokovi, o co se jedná. Takao tam jenom seděl a přemýšlel, jak se vlastně do tak bizarní situace dostal. Vlastně to začalo tak, že se poškorpil s Shin-chanem. Handrkovali se o nějaké pitomosti kolem horoskopů, nijak se to nelišilo od kterékoliv jiné debaty až na to, že se Midorima vytočil a celý rozhovor zakončil větou:"Nenávidím tě, Bakao!" Takao věděl, že to ten tsundere nejspíš ani nemyslel vážně, ale stejně ho to zabolelo. Přemýšlel o tom celý zbytek vyučování i cestou domů a právě, když šel domů, potkal Aomineho. Oba byli tak nějak zamyšlení, a tak nebylo divu, že si jeden nevšimli druhého a vrazili do sebe.
"Hm, co? Kozy? Kde?" vypadlo z Aomineho, když se probral ze zamyšlení. Potom se teprve podíval, do čeho že to vrazil. "Hej, počkej, však já tě odněkud znám," zamyslel se Aomine.
"Jasně! Jsi spoluhráč toho exota Midorimy, že?"
"Jop," odkývl mu to Takao.
"Tváříš se jak boží u mučení, to se ten exot ještě nerozhoupal?"
"He? Něco jsi pil, Aomine?"
"Nééé a já myslel, že Midorima je jedinej natvrdlej!" rozchechtal se Aomine.
"Hej! Já nejsem natvrdlej! Jsem jenom realista, spíš ty jsi tady ten, co je mimo," opáčil Takao a rozesmál se. Navzdory svým chmurám se začínal celkem bavit.
"Símtě. Ty? Realista? Já ti ukážu realitu, ty natvrdlej špunte! Zítra máš ochočenýho Midorimu v posteli, to ti garantuju!" zakončil Aomine svůj proslov a Takaa tak definitivně odrovnal.
"Oi! Nesměj se! Však mi budeš ještě děkovat!"
A tak se stalo, že Aomine vymyslel geniální a velkolepý plán, jak to sám nazval.
"Stejně… To, že mi domluvil rande s Kurokem, mu fakt nezapomenu," zamrmlal si Takao rozmrzele pro sebe a potom se znovu rozesmál. Celá situace mu připadala vyloženě zábavná.
***
Další den už mu tak zábavný nepřipadal. Den ve škole prožil tak jako vždycky, ovšem po škole to pro něj tentokrát mělo být jiné. Ostatní student Shuutoku se již pár minut po posledním zazvonění vyhrnuli ze školy, aby mohli co nejdříve hodit školu za hlavu, protože je přeci pátek a koho zajímá nějaká škola, že? Takao místo toho, aby se šel bavit se spolužáky nebo prudil Shin-chana, stál před školou a nervózně čekal, až přijde jeho domluvená známost.
"Takao-kun," ozvalo se za ním.
"Ah, Kuroko, už jsi tady," otočil se na něj s úsměvem Takao, zcela ignorujíc zelenovlasý útvar, který zrovna vyšel ze školy a hned si všiml toho nevídného párečku.
Kuroko se na něj zadíval svýma velkýma očima a pak ho najednou objal kolem krku a lípnul mu na tvář pusu. Takao byl nejdřív tak překvapený, že se nezmohl ani na slovo, ale pak kolem Kuroka taky obmotal své ruce a sevřel ho v objetí. Když se ho Kuroko dost naobjímal, tak se pustili a Kuroko mu svýma pažema objal jednu z jeho paží a s roztomile oddaným pohledem ho začal táhnout někam do neznáma.
"Takao-kun, proč jsi tak vyjukaný? Máme přece rande," připomněl mu Kuroko svým prázdným hlasem.
"Jistě, tak jdem, Kuroko," usmál se Takao a pocuchal mu vlásky.
Kuroko ho svým roztomilým způsobem odvlekl do nějakého podniku, ve kterém pojedli. Celou dobu si povídali a pokud zrovna nejedli, drželi se za ruce.
"Takao-kun, máš špinavou pusu," upozornil ho Kuroko.
V následujícím okamžiku ucítil Takao na své puse jeden z Kurokových štíhlých prstů.
"Tak a už je to v pořádku," stáhl Kuroko svou ruku zpět k sobě.
"A-arigato," poděkoval mu Takao zaraženě.
Potom už se Takao s Kurokem rozhodli, že je čas jít. Zaplatili tedy účet a vyšli z podniku. Oba je překvapilo, že už se stmívá. Ani jednomu z nich nepřišlo, že tam byli tak dlouho.
"Takao-kun, moc jsem si to s tebou užil," řekl Kuroko a objal ho.
Takao už mu chtěl odpovědět, ale v tu chvíli se k němu začal Kurokův obličej nebezpečně přibližovat. Už cítil jeho dech na svém obličeji, a tu je najednou vyrušil hlasitý výkřik.
"NE!"
Kuroko s Takaem od sebe zaraženě odskočili a oba se podívali za tím hlasem.
"Shin-chan?" oslovil ho překvapeně Takao.
Midorima mu však neodpověděl, nejspíš mu to jeho momentální stav nedovoloval. Plála kolem něj zlověstná tmavofialová aura a z jeho očí málem lítaly blesky. Rázným krokem si to vykračoval ke Kurokovi a když k němu došel, tak mu vrčivým hlasem řekl:"O co se to tady sakra snažíš, nanodayo?! Tenhle je můj!"
A jen to dořekl, chňapl Takaa za předloktí a prudce si ho k sobě přitáhl. Potom ještě Kurokovi věnoval pohled "Zkusíš to znovu a zemřeš" a přehodil si Takaa přes rameno jako pytel brambor.
"Oi! Shin-chan!" vykřikl Takao.
"Hodně štěstí, Takao-kun," popřál mu ještě s úsměvem Kuroko a vytáhl z kapsy mobil.
Takao si byl jist, že jde Kuroko oznámit Aominemu, že všechno klaplo.
"Shin-chan? Nechceš mě položit?" zeptal se ho Takao.
Nijak mu nevadilo být Midorimovým batůžkem, ale lidi kolem na ně koukali poněkud zděšeně, někteří dokonce vypadali, že chtějí Takaovi pomoci. Když se nedočkal Midorimovi odpovědi ani položení na zem, začal se na ustarané lidi usmívat a uklidňovat je.
"Nic se neděje, můj kamarád má jenom špatný den, hahah."
"Já? Jistěže jsem v pořádku."
"Co děláme? No víte, my jsme skauti, kamarád se zrovna pokouší o bobříka síly. No není to úžasné? Hahahah..."
"Shin-chan, už bys mě mohl položit, docházejí mi výmluvy," oznámil mu Takao.
Když se opět nedočkal odpovědi, tak zase spustil:"Víš, vlastně nejsi ani kdovíjak pohodlnej, mám tvoje rameno vražený v žaludku a asi ti brzo vohodím záda a…"
Midorima zcela ignoroval vzpouzející se uzlíček a jakoby se nechumelilo, došel domů, zkopl z nohou boty a zahučel:"Tadaima!"
Stále s Takaem přehozeným přes rameno prošel chodbou a obývákem, ve kterém bez pozdravu minul své příbuzné.
"Dobrý večer," usmál se Takao na Midorimovu rodinu. Ti kupodivu nevypadali vůbec překvapeně a dokonce na Takaa s úsměvem zamávali, asi byli na podobné výjevy zvyklí. Midorima si posunul brýle na nose, div že si při tom pohybu nevypíchl oko, jak byl rozčarovaný a dodusal do svého pokoje. Zavřel za sebou dveře a nevybíravě shodil Takaa ze svého ramene rovnou na postel. Takao se na posteli rozplácl jak dlouhý, tak široký a s výrazem naprosté nevinnosti se podíval Midorimovi do tváře.
"Shin-chan?" oslovil ho v otázce.
Oslovený neodpovídal, pouze na něj z výšky shlížel pohledem tak chladným, že by se díky němu dalo na Sahaře postavit kluziště. Takao ztěžka polkl, avšak Shin-chanovu pohledu stále neuhýbal. Na první pohled to mohlo vypadat, že Midorima prostě zamrzl, ale ve skutečnosti se v jeho nitru právě odehrávala bouřlivá bitva. Jeho srdcem pulsovala naděje a láska, ale byly tam i pochyby a zlost, které do jeho srdéčka nelítostně zatínaly své ostré zuby, zanechávajíc v něm hluboké rány pálící jako čert. Na midorimově čele se objevila jedna jediná vráska a v jeho očích se zaleskla nejistota. Bylo mu až blbě z intenzity toho všeho, z hořkosladké pachuti, která se mu rozlévala v ústech, z jiskřivého mrazení, které mu tancovalo kolem páteře a to všechno kvůli té zakrslé osůbce, která na něj upírala svá velká kukadla, absolutně netušíc, co všechno se mu udívá v hlavě.
Midorima pomalu vlezl na postel, která pod společnou váhou dvou chlapců tiše zaskučela, a začal se blížit k Takaovi. Ten když to zaregistroval, tak nevěděl zda má jásat či radši zahájit ústup. Midorima to vyřešil za něj. Obě jeho zápěstí obratně chytil svýma rukama, zamáčkl ho do polštářu a peřinek a sám si klekl nad něj. Věnoval mu pohled geparda, který ulovil antilopu a pak promluvil.
"Tohle byl zatím tvůj nejdebilnější vtípek," pravil tichým kupodivu vyrovnaným hlasem.
Takao se musel ušklíbnout, když si všiml jaký důraz Midorima kladl na slovo "zatím".
"Radši se ani nebudu ptát, pod jakou záminkou si Kuroka ven vytáhl..." dodal Midorima suše a Takao potlačil sžíravou chuť na něj dětinsky vypláznout jazyk.
"Ale Kuroko pozval mě," namítl Takao nevinně, až se mu nad hlavičkou objevila svatozář, jen ten čertí ocásek, záludně se omotávjíc kolem Midorimova stehna, kazil celkovou andělskou iluzi...
"He?" vypadlo ze zelenovlasého duchaplně.
Takao, skoro slyšel, jak mu šrotují kolečka v hlavě.
"Takže on tě pozval," vypadlo z něj nakonec.
Takao mu užuž chtěl oznámit, jaký je bystrý chlapec, ale Midorima pokračoval.
"A tys s ním šel. Ty ses prostě sebral a šel si s Kurokem na rande," řekl jako by tomu nemohl uvěřit.
Takao chtěl zase něco dodat, ale evidentně mu nebylo souzeno promluvit.
"Ať už tě něco takového nikdy nenapadne! Baka!"
"A próč, Shin-chan?" protáhl Takao nechápavým hlasem a nechápavě se na něj podíval.
"Protože jsi můj, nanodayo!" zavrčel Midorima a vzápětí se proměnil na krásné roztomilé rajčátko.
Takao si v duchu pogratuloval k vítězství, zahnal myšlenku na aomineho nafoukaný výraz a využil midorimovy nepozornosti a spojil jejich rty do krátkého polibku.
"Shin-chan, já mu to rande neodmítl jen ze slušnosti," zašeptal a pak se širokým úsměvem dodal:"Miluju tě, Shin-chan."
"M-mi-" Midorimovi ta slova zkrátka nešla přes pusu.
Ještě chvíli se snažil, ale nakonec si jen odfrkl a prsty si posunul brýle na nose. Takao se culil jako měsíček na hnoji a Midorima cítil, že se chystá pronést něco tuze drzého, tak se ho rozhodl umlčet. Přitiskl své rty na ty takaovy a v ten moment pro něj přestal okolní svět existovat. Dokonce zapomněl i na fakt, že jaktěživ nikoho nelíbal a tudíž to neumí, řídil se čistě podle instinktů. Takaovi líbání problém nedělalo, což mohl Midorima soudit dle toho, jak obratně se mu černovlásek nakvartýroval svým jazýčkem do úst. Takaovy paže se omotaly kolem krku druhého a prstíky se zapletly do jemných zelených kadeří. Midorimovy ruce si zase našly cestu na Takaův zadeček. Oběma jim začínalo být pěkně horko a s tím je přeci potřeba něco udělat. Midorima jedním tahem rozepl takaovu mikinu a začal mu pomaličku vyhrnovat tričko. Takao se pod tím elektrizujícím dotykem zachvěl a...
"Mido-nii!" vrazil do místnosti nezvaný host.
Midorima odskočil od Takaa a ukázal své sestře svůj nejzamračenější obličej.
"Nemohla by ses ve svém věku už naučit klepat, nanodayo?!!"
"Klepala jsem, vy jste mě neslyšeli!" ohradila se.
Midorima si byl téměř jistý, že si vymýšlí...téměř...
"A co tu vlastně chceš?" kapituloval Midorima.
"Mamka se ptá jestli tu bude tvůj kamarád spát," oznámila mu s úšklebkem na tváři.
"Tak jí řekni..." začal Midorima, ale byl hned přerušen svou sestrou. "Že tu zůstává a že se nemají divit, kdyby jste byli moc hlasití," ušklíbla se a vyběhla ven z pokoje následována svým bratrem, který se snažil vymyslet jak ji umlčet.
***
Takao kráčel prázdnou chodbou ke své skříňce. Za půl hodiny jim začínal cvičný zápas a on si zrovinka šel pro dres, pití a zbytek věcí, které obsahovala jeho sportovní taška. Odemkl skříňku, popadl tašku, skříňu zase zabouchl a s pohvizdováním se vydal zpět do tělocvičny. Zaplul do šatny, kde kromě něj byli další dva hráči. Nadšeně je pozdravil, ale než se s nimi stihl pustit do hovoru, zazvonil mu telefon. Displej mu hlásil, že se jedná o neznámé číslo, Takao si byl ovšem jist, že ví o koho jde. Vyšel z šatny a hovor zvedl.
"Aomine?"
"Kdo jiný? Tetsu mi říkal, že to vyšlo, takže očekávám příval díků mé úžasnosti," řekl Aomine nafoukaně.
"Stejně je zázrak, že ta magořina vyšla," poznamenal úsměvně Takao.
"Hele! Tak snad jsem jasně říkal, že vím co na něj zabere!"
"No jo no, hlavně aby to Shin-chan nezjistil, to by byl sekec mazec..."
"Neboj se, špunte, já i Tetsu budeme mlčet jako hrob."
"To je dobře. Tak teda děkuju, velký dohazovateli Aomine-sama," zaironizoval Takao se širokým úsměvem.
"Kape ti z hlasu sarkasmus..." upozornil ho Aomine
"No to je jedno, za chvilku mám zápas, takže se měj!" ukončil hovor Takao.
Otočil se, aby se mohl vrátit do šatny, ale v cestě mu stála překážka, abychom byli přesnější vysoká zelenovlasá překážka, která hrozila každou chvíli bouchnout vzteky.
"Ajéje," protáhl Takao nevinným hláskem, nad jeho hlavou opět poletovala zlatavá svatozář, jen ten ocásek zase kazil nevinný dojem.
Midorima si hodil Takaa přes rameno a vyrazil s ním někam do útrob školy.
"Shin-chan! No tak! Máme přece zápas!" zaprotestoval Takao.
Naproti nim se vynořila větší skupinka jejich spoluhráčů.
"Kam ho neseš, Midorimo?" křikl kdosi zvesela.
"Abyste to stihli do začátku zápasu," dodal někdo.
"Nebojte mi jsme za chvilinku zpátky, že Shin-chan?" zasmál se Takao nervózně.
"My dneska hrát nebudem, nanodayo," oznámil jim a spražil je pohledem nepřijímajícím žádné námitky.
Potom co nikdo nevznesl ani nejmenší námitku se Midorima vydal dál. Takao upřel na své spoluhráče zrazený pohled a ti na něj omluvně pokrčili rameny a zamávali mu na rozloučenou.
Midorima s ním po chvíli vrazil do prázdné třídy a složil ho na lavici jako pytel brambor.
"Shin-chan, to není ta-"
"Nemluv. Radši to ani slyšet nechci," zarazil ho Midorima.
"A-ale"
"Ticho," zopakoval Midorima tentokráte důrazněji.
Takao na něj vystrašeně koukl, a Midorima by se byl spokojeně ušklíbl, tedy kdyby nebyl Midorimou, protože on přece takové bizarní výrazy nedělá. Když uznal, že Takaa dostatečně vystrašil, naaranžoval ho na lavici do sedu a políbil ho. Takao se z šoku oklepal velice rychle a do polibku se zapojil s vášní sobě vlastní. Tentokrát to byl Midorima, kdo vyslal svůj jazyk na expedici do pusy toho druhého. Takaovy ruce šmátralky vyrazily k midorimovu zadku a hravě ho přes něj plácly, ale něco takového si Midorima přece nemohl nechat líbit. Spražil Takaa ''jestliměbudešsráttakbudešlitovat'' pohledem a začal mu rozepínat kalhoty, které mu pak i se spodním prádlem svlékl. Takao ovšem nechtěl zůstat nijak pozadu, tak začal rozepínat Midorimovi košili. Midorima nechal takaovy drobné ručky, zkoumat jeho svalnatou hruď a spojil jejich rty do sladkého polibku. Takao mu obmotal nohy kolem pasu, čímž si ho k sobě přitáhl tak blízko až mezi jejich rozpálenými těly nebyl ani milimetr volného prostoru. Jedna z midorimových rukou si našla cestu k jedné z takaových bradavek a druhá se mezitím dostala na jeho zadnici přímo k jeho vstupu a začala si jej připravovat.
Po důkladné přípravě se konečně Midorima dočkal ponoření své chlouby do takaových útrob. Nejdřív přirážel pomalu, čímž Takaa úspěšně dováděl k šílenství, po chvíli se však dostal do tempa rychlejšího. Takao se mu začínal slastí hroutit pod rukama a Midorima sám cítil, jak se uvnitř něj něco začíná hýbat. Přidal ještě pár rychlých přírazů, kterými se strefil řesně do takaova slastného místa a Takao s hlasitiým vzdychem vyvrcholil. Midorima stále přirážející do sevřeného tělíčka ucítil, jak se v jeho břiše vzedmulo hejno motýlů a opustilo jeho tělo v podobě semene.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 26. března 2016 v 18:28 | Reagovat

První reakce.. midotaka a takaliro pic? Druhá realce...co že to? :D :D lol.... bylo to moc super :3

2 Elly - chan Elly - chan | 26. března 2016 v 19:34 | Reagovat

Už jsem se lekla, že to bude na Kuroka a Takaa.. Špatný nápad to není, ale TAKAO PATŘÍ SHINTAROVI ! * Nanodayo* xDDDD Krásná povídka! Pobavila jsem se xDD

3 Sasuke Sasuke | Web | 27. března 2016 v 0:38 | Reagovat

Ty moje bitch-chan~ :D Moc děkuju, to čekání se vyplatilo :D :3 Je super :3

4 Teru-chan Teru-chan | 15. července 2016 v 3:18 | Reagovat

Sakra. Na tvé povídky jsem narazila až dneska ale kruci, chci další! Ti je tak boží!!!! :D

5 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 23. července 2016 v 12:17 | Reagovat

[4]: wáu, děkuju :D nemáš ani zdání, jaks mě potěšila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama