Poprvé

18. října 2015 v 16:50 | X <3 X |  Hetalia FF
Ohayo~ moji chudákové~ ... vždycky tu to nechám tak krásně shnít... X <3 X no baka! ... takže dneska tu mám pro vás povídku...ten úvod píšu už potřetí, protože mi to tu blogcz pořád něják mrví...no měla jsem o té ff úplně jinou představu...dopadlo to nakonec takhle...třikrát jsem to přepisoval...blabla...za pondělí až čtvrtek jsem napsal 400 slov... vpátek jsem se rozhodla, že to přepíšu a tak vzniklo jiných 400 slov a za sobotu a neděli jsem zvládla zbylích cca 2000 slov -_-

No prostě super...tady je vidět, že bych to dokázala napsat i rychleji...ale máte smůlu jsem líná :D Ale měla bych to psaní "trochu" rozhýbat...mám tenhle smeťák blog už půl roku a mám tu 6 (s tímhle 7) věcí, které by si s velkou dávkou fantazie mohly říkat povídky ... ale co už kupodivu mi sem chodíte...a za to jsem neskutečně ráda ^.^ všichni jste zlatíčka

Takže povídka je na pár z Hetalie: Kiku Honda x OC (Lisa) pro neznalé Japonsko x OC ... moje OCéčko je San Marino
Tímto se omlouvám za znásilnění dějepisných faktů...tohle mi prostě nejde :D

No fakt se mi to moc nezdá, příjde mi to takové slabší, takže jestli máte výtku, napište do komentu...a já doufám, že se vám to bude aspoň trochu líbit :) a doufám, že Lisu nezavrhnete...plánuju ji ještě použít...

Mimochodem tenhle hm... literární blud bych ráda věnovala Petrice...za ten motivační komentář :D a ještě Kame-senpai~... nebýt toho, že mi zakázala hodit tu povídku do mého nedopsaného smetí... no prostě by šla povídka pápá~

Hetalia Japan. He looks so cool! >:D I heard he looks REALLY cool with glasses XD << Cool trans. adorably adorable...:Day 9: character I'd bring home to my parents- Japan cuz he's so polite and gentlemanly:

A tady čumte, jak mu to sekne! No nic mlčím, zase ze mě padají pitomosti...tak si běžte přečíst ten blud :D

Okej, jak to tak po sobě čtu -_- ...no kdyby vás to zajímalo tak Antonio = Španělsko, Francis = Francie a Lovino = Romano (jižní Itálie)

Ludwig s Kikuem zrovna seděli u Ludwiga doma. Oba si užívali toho vzácného ticha, kterého se jim v poslední době moc nedostávalo. Když se nad tím Ludwig zamyslel, tak to měli udělat dřív. Už dávno měli poslat Feliciana, aby si vyřešil rodinné spory.
Feliciano byl pryč už týden a on tu měl jenom Kikua.

Kiku byl fajn chlapík, pořád něco kreslil, dobře vařil a co je hlavní moc toho nenamluvil...Ludwig si nemohl stěžovat. Ale ke své smůle znal toho Itala až příliš dobře...vědel, že dřív nebo později ho půjdou zachraňovat před jeho bratrem...nebo před kýmkoliv jiným...

Feliciano procházel svojí zemí, šel navštívit svého bratra Lovina. Vesele si poskakoval, zpíval a myslel na to jak si pak společně s Lovinem dají špagety.
Najednou se zarazil, zdálo se mu, že viděl někoho povědomého, ale moc nad tím nepřemýšlel a šel dál. Po chvíli uviděl vcelku velký dům, kterého si nikdy dříve nevšiml. Zvědavě vešel dovnitř a v tu chvíli mu na tváři přistála facka.

"Co děláš v mém domě??!" křikla na něj naštvaná dívenka

Felicianovi vhrkly slzy do očí a s ublíženým výrazem se držel za tvář.

"To bolelo, sestřičko~" zafňukal

"Neříkej mi sestřičko, ty zrádce. Feliciano no baka!" zamračila se na něj

"Heee??? Já jsem nic neudělal..." bránil se Feliciano

"Nechal jsi mě na pospas Francisovi! Tehdy jsem si myslela,že jsme kamarádi! Ale ty i tvůj bratr jste někam zmizeli!" vyčítala mu

"Ne~ já za to nemůžu!" bránil se znovu a s vystrašeným výrazem začal couvat

"Jasně, že za to můžeš!" prskla a hodila po něm rajče, které se mu hezky rozpláclo na obličeji

"Aáááá! Nebij mě, sestřičko Liso! Mám v San Marinu příbuzné..."

Do tváře mu přiletělo další rajče.

"Přestaň fňukat, Feliciano! A běž pryč! Mám na práci jiné věci než tebe! Třeba válku...co myslíš, že zmůže tak malá země jako já??! A už se nevracej!" prskla na Feliciana, když ho vyhazovala, ze svého domu

"Sestřičko~" zkusil to ještě …no neměl to dělat…

Z domu vylezla naštvaná Lisa a narazila mu na hlavu krabici od rajčat.

"Neříkej mi sestřičko. Na tohle oslovení jsi ztratil právo už dávno." řekla naštvaně, no zdálo se mu, že v jejím hlase zaslechl i smutek

Ludwig s Kikuem právě věčeřeli, když se dovnitř přiřítil Feliciano.

"Německo~ Japonsko~" zajásal mladík se zbytky rajčat ve vlasech

Ludwig sebou škubnul, jak se lekl.

"Feliciano. To už jsi zpátky? A to v tvých vlasech jsou rajčata?" zeptal se Ludwig podezřívavě

Feliciano začal pofňukávat "Sestřička se na mě naštvala a házela po mě rajčata, dokonce po mě hodila i bednu." ukázal jim bouli na hlavě

"Sestřička?! Ty máš sestru?!!" zeptal se Ludwig a nebezpečně zbledl

Feliciano jim pak podrobně vyprávěl setkání se svoji sestrou "Takže tvoje sestra je San Marino." zakýval hlavou Ludwig "A zní to tak, že není neschopná jako ty a tvůj bratr...proč jen nemůžeš být tak bojovný jako tvoje sestra?" posteskl si Ludwig
"Měli bychom ji nabídnout místo v naší alianci..."prohlásil Ludwig "Dřív než to udělá Francis...nebo třeba tvůj bratr s Antoniem." pokračoval

"Zní to rozumně." přikývl Kiku

"Kdyby se San Marino přidalo k někomu jinému znamenalo by to pro nás problém. Ze San Marina by bylo lehké zaútočit na Itálii." přemýšlel Ludwig

"Přesně to jsem myslel." souhlasil Kiku

A tak se členové Osy dohodli, že nabídnou tomu malému národu spojenectví.

Lisa seděla ve svojí pracovně a znaveně zírala do papírů. Už pár dní se pořádně nevyspala, pořád musela řešit problémy spojené s nastávající válkou. Zhluboka zívla a cítila, jak ji těžknou víčka. Štípla se do ruky.

"Ne nesmím usnout! Musím něco vymyslet, jinak zemřu!" mluvila sama k sobě

Její myšlenky přerušilo zazvonění zvonku. Pomalu se zvedla a ospalým krokem se vydala otevřít dveře. Otevřela dveře a vzápětí je zase zabouchla.

"Feliciano! Říkala jsem ti, ať se nevracíš!" zakřičela a zevnitř se opřela o dveře

"Německo~ sestřička se mnou nechce mluvit!" zaslechla skrz dveře

Bra-bratříček si na mě přinesl posily? proběhlo jí hlavou. Proti Německu nemám šanci! uvědomila si

"San Marino, otevři." ozval se za dveřmi hlas, který musel patřit Německu

"Nemyslete si, že se vzdám jenom proto, že nejsem tak velká jako vy!" zaječela na ně a sáhla po pušce, která čekala u dveří přesně pro tenhle případ

Otevřela dveře a zamířila na ně puškou.

"Vzdejte se!" křikla na ně

Vzápětí si všimla, že kromě Itálie a Německa je tam ještě jeden muž

"Kdo jsi?" zamračila se na něj

"Jsem Japonsko." přestavil se a poklonil se San Marino vykulila oči

"V-vy jste osa! Co tu chcete?!" zeptala se jich odvážně, ale strach jí svíral hrdlo

K velkému udivu Ludwiga a Feliciana se vysvětlování ujal Kiku.

"Přišli jsme ti nabídnout spojenectví. Takže na nás nemusíš mířit tou zbraní."

"Spo-spojenectví??"

"Ano, měla by to být nabídka výhodná pro obě strany..." přidal se Ludwig

Lisa pomalu sklonila pušku, najednou ji zalil pocit absolutní úlevy...získáním takových spojenců by vyřešila všechny svoje problémy.

"Tak...pojďte dál." pozvala je dovnitř

Všechny země vešly dovnitř a usídlily se v Lisině pracovně, kde jí vysvětlily všechny podmínky smlouvy. Když Lisa souhlasila, dohodli se, že zítra se sejdou u Ludwiga doma, kde podepíše smlouvu a tím ji definitivně stvrdí.


Druhý den se skutečně vydala do Ludwigova domu. Stejně jako předtím skončili v pracovně, tentokrát však patřila Ludwigovi.
Sesedli se ke stolu a Lisa dostala smlouvu k podepsání. Ona však zaprotestovala, že si to nejdřív pro jistotu pročte, ať ví, co podepisuje.

A tak četla. A četla. A četla.

Smlouva byla poměrně dlouhá a tak nebylo divu, že Feliciano brzo usnul. I Ludwig cítil, že mu těžknou víčka a zanedlouho začal dřímat. Kiku byl taky unavený...no slušnost mu však nedovolila složit hlavu na stůl a spát.

Když si Lisa pročetla celou smlouvu, tak vzala do ruky pero a podepsala ji. Pak se podívala na své nové spojence a usmála se.

"Japonsko, tobě se nechce spát?" zeptala se ho a on zakroutil hlavou

"Nepůjdem ven, abychom je nevzbudili?" navrhla a Kiku nic nenamítal a společně s ní vyšel ven

Chvilku šli mlčky vedle sebe a pak se jí Japonsko zeptal "San Marino? Už je pozdě, nemáš hlad?"

"San Marino je strašně krkolomné oslovení...stačí Lisa a ano, vlastně už celkem hlad mám." usmála se na Japonsko

Na konzervativní Japonsko to bylo až moc věcí najednou, přeci jen...tak neformální oslovení a ten úsměv!
No ale snažil se ovládat, přeci jen chtěl zapadnout mezi ostatní země a ty by nic takového nerozrušilo.

"Dobře, celkem se tu vyznám a myslím, že mi Německo nebude zazlívat, když nám něco uvařím k večeři." řekl a Lisa se na něj jenom usmála

Došli do kuchyně a Kiku se šel podívat, co tu najde za potraviny. No našel převážně buřty a brambory.
Ale našel i pár použitelných věcí...nějákou rybu, rýži, zeleninu... už věděl co uvaří.

Vyhrnul si rukávy svého bílého saka a pustil se do přípravy jídla. Lisa pozorovala, jak si počíná u sporáku, ale po chvíli ji přestalo bavit pozorovat ho z dálky, a tak přišla blíž a vyskočila na linku.
Usadila se kousek od místa, na kterém Kiku pracoval. Kiku to kvitoval zděšeným uskočením a s červenou tváří a vykulenýma očima se koukal na Lisu.

"Uh promiň. Nechtěla jsem, aby ses tak lekl...chci se jenom dívat, jak vaříš." řekla s milým úsměvem

Kiku se váhavě vrátil ke svojí práci, no ale už se nedokázal soustředit, tak jako předtím.
Oči mu pořád odbíhaly k děvčeti sedícímu na kuchyňské desce. Každou chvíly se zavrtěla nebo pohodila hnědými vlasy.

Kiku křečovitě pomalu krájel rybu na plátky, když v tom Lisa poposedla a šaty se jí vyhrnuly trochu výš než byl Kiku schopen přežít.
Odvrátil hlavu na druhou stranu a proklínal všechny Italy, co po světě chodí. Proč se nemůžou víc oblíkat? Kdyby ty šaty měla delší, tak by se tohle nestalo!

Kiku se opatrně podíval, jestli už se neposlušná látka šatů vrátila na své místo. Bohužel pro něj...ne.
Lisa dokonce začala houpat nohama a s každým pohybem její nohy se látka odhrnovala čím dál víc a pak se stalo TO. Kiku na chvíli zahlédl její spodní prádlo a přesně v tu chvíli se mu nůž místo do ryby zabodl do ruky.

"Japonsko! Jsi v pořádku?!" přiskočila k němu hned dívenka začala mu prohlížet ránu

Kiku naprosto vyvedený z míry samotnou její existencí ji od sebe odstrčil a zakryl si rukama červenou tvář.
Lisa to nečekala a tak upadla na zem.

"Hej! Nemusíš hned tak šílet! Já ti tu ruku nesežeru!"

No Kiku právě prožíval životní šok...když ji od sebe odstrkoval tak jí omylem sáhnul na prso a zrovna tou zraněnou rukou. Kiku se skrz prsty opatrně podíval na Lisu...jeho pohled okamžitě upoutala krvavá šmouha v oblasti jejich ňader.

Lisa se zvedla ze země a pomalu se vydala směrem k němu. Konejšivě mu položila ruku na rameno a on ji jen silou vůle znovu neodstrčil.

"Měli bychom ti to ošetřit...říznul ses celkem dost...dokonce ti to zašpinilo uniformu...Musíme ji namočit jinak ta krev nepustí." řekla a mu proběhlo hlavou Co moje uniforma...počkej teprv až uvidíš svoje šaty!

"Nevíš, kde je tu lékárnička?" zeptala se ho

On donutil svoje nohy k pohybu a dovedl ji do prostorné koupelny a z vysoké poličky sundal lékárničku.

"Počekj! Já ti tu ruku ošetřím." nabídla se hned ochotně a hodila po něm omračující úsměv

Vzala jeho ruku a opláchla mu ji pod studenou vodou, pak vytáhla z lékárničky vatičku a dezinfekci a starostlivě se podívala na Kikua

"Teď to asi bude štípat."

Vydezinfikovala mu ránu, pak už jenom přiložila gázu a obvázala to.

"Tak hotovo" usmála se na něj
"Ať se ti brzy uzdraví" popřála mu a jemně mu ruku políbila

Kiku zrudl až celkem důvěrně připomínal rajče a pak promluvil podivně přidušeným hlasem "To bylo moje poprvé!!"

"Hee...Coo?? Jaký poprvé?" nechápavě naklonila hlavu

"No...to...můj první polibek" řekl tichým plachým hlasem

"Tohle? Polibek?" zadívala se na něj nevěřícně
"Na ruku se to přece nepočítá!" zašklebila se na něj

Než stačil zareagovat, přitáhla si ho k sobě za límec a vášnivě ho políbila.

"Tak teprve teď jsi poprvé políbený." usmála se na něj

Kiku zhypnotizovaně zíral před sebe a rukou si přejížděl po rtech. Lisa na něj udiveně zírala a pak si pomyslela jestli to přece jenom nepřehnala.

"Eh...Japonsko? Jsi v pořádku?" zeptala se ho, ale on nereageoval
"Aha...asi nejsi. No tak promiň. Já radši půjdu...Nezapomeň si namočit tu uniformu...jinak ta krev opravdu nepustí." otočila se k odchodu

"Tvoje šaty" ozval se přidušený hlas

"Huh?? Co s nimi?" otočila se na Kikua a ten bezmocně ukázal na dvoumetrové zrcadlo na zdi...něják nechápal, že si ho nevšimla dřív.

Lisa se podívala do zrcadla a všimla si toho fleku, který přiváděl Kikua do rozpaků.

"Jémine! Asi jsem se zašpinila, když jsem tě ošetřovala." zasmála se dívka

...A to, že šmouha až příliš připomíná tvar ruky, si dívka ani neuvědomila.
Ona a Feliciano jsou opravdu příbuzní...oba jsou stejně natvrdlí a konají dřív než myslí. pomyslel si Kiku

"Tak mi dej to sako...kalhoty máš naštěstí čisté."

Kiku si s nechutí sundal sako a podal jí ho do natažené ruky...v jednom s ní musel souhlasit...kalhoty měl NAŠTĚSTÍ čisté!
Lisa položila jeho sako do umyvadla a vzápětí si přes hlavu přetáhla šaty.

Kiku chtěl vyjeknout, že je to poprvé, co vidí nahou ženu...no radši si to rozmyslel...dokázal si celkem živě představit jak mu řekne, že má spodní prádlo a, že se to přece nepočítá...a vzápětí by si nejspíš sundala i to.
Kiku šokovaně sledoval, jak máchá jejich oblečení ve studené vodě.

Dobře...takhle to nepůjde. přemýšlel
Měl bych? Ne to přece nemůžu! Dobře asi musím...zoufalá situace si žádá zoufalé řešení...

Kiku si sundal svoje triko a se slovy "Obleč si to, prosím." ho podal Lise

"Klidně si ho nech...mě nevadí chodit tu takhle." řekla

Kiku dostal chuť praštit hlavou do zdi. Tobě to možná nevadí...ale mně ano! hysterčil v duchu

"Radši si ho vem...ať nenastydneš" ...ať se ve zdraví do žiju dalšího dne... dodal v duchu

"Tak děkuju" usmála se a triko si oblékla

Kiku sice opravdu těžce nesl, že na sobě neměl triko, ale na druhou stranu si gratuloval k tomu, že donutil Lisu si to triko obléct.

Rozhodl se, že bude rozumější se vzdálit, dokud má Lisa práci s jejich oblečením a nevšímá si ho. Vrátil se tedy do kuchyně a znovu se začal soustředit na vaření.

Když už měl všechno připravené a jenom čekal až se dovaří rýže, rozhodl se udělat něco, na co už pár let ani nepomyslel. Vytáhl svoji osobní flašku, ve které měl saké a pořádně si lokl. Přece jen jestli má přežít společnost toho temperamentního děvčete, tak se potřebuje posilnit.

Když přišla Lisa do kuchyně, měl už Kiku všechno připraveno a nachystáno na stole.
Oba si mlčky sedli ke stolu.

Kiku si tradičním "Itadakimasu" popřál dobrou chuť a pustil se do jídla. Lisa chvíli nedůvěřivě sledovala věci před sebou.
V zavinuté rybě ještě s čímsi, co nedokázala indentifikovat, poznala suši a vedle v mističce měla rýži...ale co ji fascinovalo nejvíc byly hůlky.

Sledovala, jak obratně si s nimi Kiku počíná a řekla si, že to přece nemůže být tak těžké. Vzala hůlky do ruky a odkoukaným pohybem zkusila nabrat jeden kousek suši. Úspěšně se jí podařilo dopravit ho do pusy...ovšem s rýží už měla poněkud větší problém.

Malé bílé zrníčka jí neustále utíkala a ona nebyla schopna žádné hůlkama uchopit. Frustrovaně se zadívala na Kikua, který už měl skoro snězeno.

"Japonsko?" oslovila ho

"Kiku." opravil ji

"Co?"

"Stačí Kiku." vydechl a sám se podivil, kde na tohle sebral odvahu …

Přeci jen nechat se oslovovat křestním jménem bylo další jeho poprvé. Lisa to kvitovala dalším ze škály svých širokých úsměvů a oslovila ho znova.

"Kiku? Jak těma špachtlíkama nabíráš tu rýži?" zeptala se ho

"Takhle" řekl a plynulým pohybem si do pusy dopravil sousto rýže

Lisa se ušklíbla a řekla "Mno...nemůžeš mi to prosím vysvětlit trochu podrobněji?"

Kiku na ni koukal a nechápal, co po něm chce. Něják ho nenapadal způsob, jak tohle vysvětlit...

"Ukážu ti jak na to." řekl jí a zvedl se a došel až za ni

Naklonil se nad ni a jednou rukou se opřel o stůl a druhou rukou vzal do ruky její ruku, ve které držela hůlky.
Vedl její ruku k misce s rýží a pomohl jí rýži lehce uchopit. Pak její ruku dovedl k její puse.

Lisa omámeně žvýkala rýži. Až příliš dobře si uvědomovala jeho blízkost, jeho ruku na své a to jak se jí jeho obnažená hruď opírala o záda.
Začalo jí být horko a její tváře nabraly červenou barvu.

Kiku se od ní pomalu odtáhl, ale Lisa ho nenechala moc vydechnout.

V rychlosti se zvedla ze židle a otočila se směrem ke Kikuovi.

Zpozorovala jeho vyděšený pohled...no nezajímalo jí to. Vždycky byla taková. Neptala se. Nikdy. Vždycky brala a nabízela. To byla její osobnost. Osobnost, která dávala Kikuovi zatraceně zabrat.

Přišla k němu blíž. Postavila se na špičky. Položila mu dlaně na tváře. A věnovala mu vroucí polibek. Svými rty jemně laskala jeho, ale nic víc.
A pak se stalo přesně to, na co čekala. Ucítila, jak se Kikuovi rty pohli proti těm jejím.
Ano, bylo to plaché a cítila z něj tu nezkušenost, ale stačilo jí, že se snažil polibek oplatit.

Jemně ho odšťouchla směrem k židli až se na ní posadil. Ona se posadila obkročmo na něj a znovu ho políbila.

Tentokrát jemněji, aby mu dala šanci se zapojit. Ruce mu ovinula kolem krku a pak mu jednou rukou zajela do jemných havraních vlasů.

Kiku se pomalu odhodlával a zapojoval se do polibku.
Pevně kolem ní obmotal své paže a tím si ji k sobě přitáhl ještě blíž.

Najednou oba uslyšeli otravný hlásek "Německo~ Německo~! Podívej už jsem je našel!"

Lisa se od něj odtáhla...no v tu chvíli vrazil do pokoje Ludwig

Ten udiveně pozoroval scenérii před sebou.
Viděl zadýchaného Kikua s absolutně červeným obličejem a na klíně mu seděla neméně červená Lisa. Co ho fascinovalo nejvíc, byl fakt, že Kiku neměl triko a že po chvíli přišel na to, že ono triko má na sobě Lisa.

Ludwig zrudnul ještě víc než ti dva dohromady. S vykuleným výrazem a červeným obličejem se otočil a zamířil pryč z místnosti. Feliciano hned zamířil za ním...snad, aby ho uklidnil...no, jak ho Lisa znala, tak to spíš ještě zhorší...

Pomalu slezla z Kikua a s úsměvem řekla "Tohle bude ještě zajímavé."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hentai no kame Hentai no kame | Web | 18. října 2015 v 17:56 | Reagovat

Som na seba hrdá, že som ťa presvedčila! Taká chutná poviedka to bola... Mňam! Ludwig tu bol na zožratie, Japonsko taký rozkošný a Feli bol jednoducho Feli... Som na teba hrdá, my little precious kohai. =^.^=

2 petrika petrika | Web | 18. října 2015 v 18:00 | Reagovat

Jéééj, ďakujem za krásne venovanie, to tu asi prídem častejšie a poriadne ťa vykričím za neaktivitu :D ak to teda ty berieš ako motiváciu :D haha
Júj, asi si budem musiet tú hetaliu naštudovat, lebo takto sa v postavách trošku strácam, ale toto bolo...sladké, milé :] úplne sa mi Lisa páčila, bola taká odlišná od Japonska a preto to tak pekne ladilo :] a Japonsko bol taký...hanblivý až to bolo zlaté :D inak...chcela by som chalpa, čo by mi varil a tie scénky na kuchynskej linke boli vtipné, heh...že poprvé :D tých poprvé si teraz zažil akosi viac :D chudáčik, aký bol vyplašený :D som zvedavá, ako ďaleko by zašli, kebyže ich nevyrušia :D možno sa to dozvieme v nejakom pokračovaní, keďže si spomenula, že Lisu ešte použiješ :D
A uvodná scéna s rajčinami...ako, pekné privítanie, facka :D milujem rajčiny, radšej ich mala dať mne, by som si ich zobrala na internát :D
Pekná story, teším sa na ďalšie, inak, už som tu chcela naklusať a dať ti ďalšieho zdrba za to, že to nepribudlo a ono to tu boloooo :D haha, teší ma to :] tak len smelo do písania :] chcem ďalšie :] nemám čo čítať :D

3 Elly - chan Elly - chan | 19. října 2015 v 9:08 | Reagovat

To bylo krásný ! <3 Na tohle anime jsem viděla pár ukázek , tak že jsem byla trošku v obraze , ale moc krásně jsi to napsala :33 Je to božííí <3

4 Farah Farah | Web | 19. října 2015 v 21:48 | Reagovat

Noo, takže som si to konečne prečítala :) moc ma potešilo, že si konečne pridala niečo nové :) a vážne si sa prekonala, už ma začínaš v dĺžke dobiehať :P ale to je len dobré :) inak, pozerám, že momentálne sú fanfikcie na Hetaliu v kurze, toľko ľudí začalo o tom písať :) tiež som nepoznala všetky postavy, ale moc ma potešil Ludwig ♥ :D a Kiku (Japonsko) si úplne vystihla :) moc sa mi na neho tá povaha hodí, že je nesmelý, pracovitý, skormný a talentovaný, pôsobil moc sympaticky a bol naozaj roztomilý, ako píšu už slečny nado mnou. Okrem toho Lisa bola úplne úžasná OC aj sa mi páčil ten nápad, že akú si jej priradila krajinu - San Maríno, bolo to fakt skvelo vymyslené, aj dejepisne a zemepisne to skvele sedelo :D normálne som si oprášila vedomosti zo strednej :D čo sa zemepisu a dejepisu týka :D tá scénka s nimi dvoma bola naozaj úplne rozkošná, moc sa mi k sebe ako párik hodili a super sa to čítalo :) som rada, že túto novú postavu ešte plánuješ využiť, lebo by to bola škoda, keby už len zapadla prachom, bola moc zlatá a aj jej charakter bol super a úplne sa dopĺňali s Japonskom :) Takže fakt chválim :3

5 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 21. října 2015 v 23:11 | Reagovat

[1]: Arigato~ :-D

[2]: :D jsem ráda, že se ti líbily kuchyňské scény a na rajčata se můžeš ještě těšit :D

[3]: Díky~ ^.^

[4]: Dohánět v délce? Tebe? Nechtěj mě rozesmát... :-D

*rozplynula se radostí* ^.^ jsem ráda, že se ti Lisa líbila...teda moc se mi nezdá, že bych to měla dějepisně přesné...ale snažila jsem se o to a nehorázně mě těší, žes mi to pochválila :-D

No původně měla bát Lisa jednorázová záležitost...ale něják mi přirostla k srdci...oblíbila jsem si vlastní postavu...je to vůbec normální?! :D :D Jaký to jsem samolibý člověk! :-D No prostě ji nedokážu dát sbohem... :-D

6 Farah Farah | Web | 23. října 2015 v 15:49 | Reagovat

[5]: som rada, že si rada :P a máš byť na seba právom hrdá, lebo to bolo fakt super a aj tá dĺžka bola pozoruhodná :))

dneska si tak obchádzam blogy, všade je mŕtvo, tak kopem :D kopnem aj tu, že už by to chcelo nejaký nový článoček :P nemám čo čítať :/ tak šup, viem, že asi času veľa teraz nie je, je také blbé obdobie, ale i napriek tomu dúfam, že sa tu čoskoro niečo objaví, Lisa by sa isto tiež potešila, keby tu pribudne nová poviedka s ňou :D alebo aj hocičo iné, ja si rada prečítam bárs čo :D

7 petrika petrika | Web | 23. října 2015 v 23:07 | Reagovat

Vraj máš narodeninky, želám Ti všetko najlepšie :-)

8 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 23. října 2015 v 23:20 | Reagovat

[7]: Jééé arigato~ ^.^

[6]: A ty si počkej~ :P...buď to dodělám dneska nebo zítra :D každopádně už to skoro mám...tento týden se totiž stal zázrak a já jsem se neflákala :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama