AkaFuri 1/2

20. září 2015 v 22:52 | X <3 X |  Kuroko no basket FF
Ok prostě mě nenapadlo, jak to pojmenovat, mám mozek jak vytažený z odšťavňovače...

Dneska jsem měla šichtu v kuchyni no naštěstí po obědě už nebylo v kuchyni co dělat...tak jsem mohla psát... ńo dobře ještě jsem se učila rakousko uhersko do dějepisu...no nezní to jako pairing z Hetalia?? :D
A němčinu...slova jako Kreisverkher a Kreuzung mě jednou přivedou do hrobu -_-

No nebudu zbytečně kecat, máte tady tu zatracenou povídku, kterou mi zase trvalo sepsat dva trilióny let. Případné chyby omluvte, případně hlašte v komentářích...já to kdyžtak spravím. Tak snad se vám to nesmyslné paveledílo bude líbit :)

P.S. Omlouvám se jestli někomu vadí, jak jsem odflákla tu postelovou scénu, ale věřte mi, že kdyby vás o pohlavním ústrojí učila ta učitelka co mě, tak byste taky měli psacípostelovýblok...

Vždycky jsem chtěla vědět, že sperma může chutnat po chili :D





Zasranej valentýn! myslel si Akashi zatímco se s nechutí probíral facebookovými statusy růžovočervených barvách nejčastěji se srdíčky, růžemi a podobnými kýčovitými objekty, kterými se dnes tato stránka jen hemžila.

"Jsem vážně jediný, kdo zůstal sám." uvědomil si Akashi

"Tetsuya má toho svého tygra, jak ho nazval ve svém statusu." Akashi stále nemohl uvěřit, že to opravdu psal Kuroko, když viděl ten obrázek u toho, věřil tomu ještě méně

"Ryouta má svého senpaie, sice už s ním nechodí na stejnou školu, ale prý ho často navštěvuje na koleji...bože Ryoutův valentýnský status vypadá jako nějáký hippie blud!" Akashi s hrůzou sledoval jednorožce kráčejícího po duze v doprovodu pestře zbarvených srdíček a kytiček.

Akashi se zamyslel nad svými bývalýmy spoluhráči..."Eikichi, Mibuchi, Kotaro a Chihiro...píšou, že plánujou nějákou hromadnou aktivitu...na valentýna...myslím že tohle jsem nechtěl vědět..." povzdechl si Akashi snažíce se zahnat nevítane představy těch čtyř v posteli

Po tomhle Akashi usoudil, že by se měl po zbytek dne držet od facebooku co nejdál...
Znechuceně zaklapl notebook, oblékl si sako školní uniformy, jejíž zbytek měl stále na sobě, do kapsy si napasoval mobil, peněženku a klíče a s vědomím, že je zítra stejně sobota a že se může ztřískat, jak bude chtít, vyrazil chodbami rozlehléhlo sídla.
Prošel kolem otcovy pracovny a zaslechl zevnitř jakési divné chichotáni.

"Tak to vypadá, že otec má zase novou sekretářku..." znechuceně se zašklebil a přidal do kroku

Rozrazil dveře a pořádne s nimi za sebou práskl, každého, kdo se mu v tu chvíli nedejbože připletl do cesty, propaloval nasraným pohledem.
Brzy vyšel ze zbohatlicke čtvrti a rázoval si to centrem města, po chvíli zapadl do nepříliš čistotného podniku a sesypal se k baru. Za chvíli už do sebe lil jednoho panáka saké za druhým.

Po několika hodinách se vypotácel z hospody a vydal se sám nevěděl kam.
Nakonec nějákým nedopatřením skončil na nádraží u okýnka, kde se ho nějáka nevrlá ženská zeptala "Kam to bude?!"

Akashi se na ni jenom zmateně podíval a obličejem se opřel o sklo, které je od sebe dělilo. Akashiho obličej rozpláclý na skle byl rozhodně pohled pro bohy...

"Přestaňte mi tady slintat na to sklo a laskavě mi sdělte cil vaši cesty!" štěkla dáma

"Šlííínťááát?" zahučel Akashi opile do skla

Paní to Akashiho "slintat" asi připomínalo nějákou zastávku či co, protože mu se znechuceným výrazem podala nějáký lístek a řekla mu "500 jenů a buďte tak laskav a vzdalte se od toho skla, pohled na vaši dutinu ústní mě nijak netěší..."

Akashi kupodivu pochopil co po něm paní chce a dal jí příslušný obnos peněz a odpotácel se k vlaku. Nastoupil dovnitř a svalil se na nejbližší sedadlo. Opřel si hlavu o chladivé sklo a přemýšlel zda měl vždycky čtyři ruce. Fascinovaně sledoval pohyb svých rukou a pak se tomu začal hihňat.
Těch pár lidí co ještě v tuhle hodinu cestovalo se na něj dívalo jako na magora. Když ho to přestalo bavit, tak si počkal na nejbližší zastávku a vypotácel se ven.

Pomalu cítil, jak z něj otupělá alkoholová radost vyprcháva a začínalo se mu dělat špatně. S žaludkem jako na vodě se odploužil z nádraží a zapadl do nejbližšího podniku, který v mnohém připomínal ten předchozí, který toho večera navštívil.

Ani tady se rozhodně nešetřil a nasával jak houba.

"Dalššššííííí" zahlaholil vesele a barman se na něj pobaveně podíval "Máte dost mladý muži, tady už vám nikdo nic nenalije."

"Jóóó? No tak to jááá půůjďu. Kolik cete? Ašivám tu nechám celou peněšenku, co žíkáš?" ptal se opile barmana

"Myslím že to nebude nutné..." zasmál se barman

Po chvíli se opět vymotal ven, s tím že půjde svou přítomností poctít zase jiný podnik. Jak si tak kráčel, teda jak se tak motal a potácel do všech stran, jen ne do té do které chtěl, najednou vrazil do chlapce, který byl zamyšlen tak hluboce, že si ho prostě nevšiml.

"Tak chele! Mušíš...teda musíš si dáávat posor!" zahalekal Akashi
"To víšš mně se blbje chodí, plotože mám 4 ruce...Jsem jako pavouk víš?" plácal Akashi

"A-akashi san?" pípl poplašeně Furihata

"Pafouk říkám..." zamračil se Akashi

Furihata se zvedl ze země a stále vystrašeně sledoval opilého mladíka

"A čo čumíš jak husa do flašky? Ši v životě nefiděl pavouka?" brebentil dál

"Akashi san, ty jsi opilý?" zeptal se Furihata

"Ále chovno!" zahihňal se Akashi

Furihata neměl slov, kdyby mu včera někdo řekl, že uvidí Akashiho Seijuura chovat se takhle neakashiovsky, tak by mu doporučil návštěvu nejbližšího cvokaře.
No a teď tu před ním stál Akashi, hihňal se a nedovedl si vybavit ani vlastní jméno...

Akashi se k němu přiblížil a chvíli na něj koukal než prohlásil "Ty ši ale roštomilý víšš?"

Akashi k němu chtěl jít blíž, ale zakopl a spadl na zem.

"Akashi san, jsi v pořádku?"

"Jo jsem v..." zbytek Akashiho věty zanikl v dávivých zvucích, které Akashi vydával, zatímco obracel obsah svého žaludku na chodník

Když už měl žaludek prázdný a veškerá opilecká radost ho přešla, zmoženě se svalil na chodník těsně vedle kaluže natráveného jídla a chlastu

"Akashi san..." hlesl Furihata

Klekl si k Akashimu, který byl napůl v limbu a jednu jeho paži si pověsil kolem krku, aby ho mohl podepřít.
Furihata dotáhl klopýtajícího Akashiho do domu, kde bydlel s rodiči a mladší sestrou, ale teď naštěstí nikdo nebyl doma. Jeho mladší sestra přespává u kamarádky a rodiče si někam jeli zavalentýnkovat.

Furihata si odemkl a zul sobě i Akashimu boty. Potom ho dovedl o patro výš, do pokoje pro hosty, tam ho posadil na postel. Akashi před sebe hleděl zastřeným pohledem. Furihata zrudl při pomyšlení na to co bude muset udělat, ale bylo to nevyhnutelné protože měl poblitou košili a sako, jak se mu podařilo takhle zasvinit bylo pro Furiho stále záhadou...vždyť přece zvracel v kleče!
Sundal mu sako, kravatu a košili...Panejo to je úžasné tělo...pomyslel si a ještě mu sundal kalhoty, samozřejmě proto, aby se Akashimu dobře spalo, vůbec to neudělal aby viděl jak vypadá jenom ve spodním prádle...vůbec...Mimochodem, musel uznat že vypadá naprosto úžasně.

Půjčil Akashimu jedno svoje volnější triko na spaní a opustil spícího opilce.
Věřili byste, že Akashi chrápe jako sbíječka? Nebo že vypadá jako andílek, když spí? Furihata tomu po dnešku věřil.

Ráno se probudil okolo osmé, vykonal ranní hygienu, převlékl se a šel se podívat, jak je na tom Akashi. Ještě spí. Furihata usoudil, že Akashiho určitě bude bolet hlava a že studeným obkladem rozhodně nic nezkazí.
A tak namočil malý ručník a donesl ho zpět k Akashimu. Opatrně mu drobnou ručkou odhrnul vlasy z čela a opatrně umístil složený ručník.

"Nhhh!" zasténal tlumeně Akashi a pomalu rozlepil svoje oči
"Kouki?" zeptal se vyjeveně Akashi

"A-a-aka-akashi san, j-já...omlouvám se, nechtěl jsem tě vzbudit!!" omlouval se vystrašeně, div že se mu na kolenou neklaněl

"V pořádku...Kde to vlastně jsem?"

"U-u mě doma, j-já včera jsem tě potkal a hm...no nebylo ti dobře a pak jsi zvracel a byl si uplně mimo a já nevěděl co mám dělat a-a..."

"Chápu" přerušil ho Akashi
"Chápu a děkuju."

"Ne-nemáš za co. Mám ti něco přinést?" zapípal

"Vodu prosím"

"H-hned to bude Akashi san!" řekl a vystřelil pryč z pokoje

"To ze mě máš až takový strach?" zašeptal a upravil si obklad na čele

Za chvíli se maličký vrátil a v ruce nesl sklenici vody, i když hrozilo že sklenici pustí, protože se třásl jako čivava, nakonec se mu podařilo sklenici vložit do Akashiho natažené ruky.

"Byl jsem hodně opilý?" zeptal se ho Akashi

"Moc ne" zalhal Furihata ale pak se uchichtl, když si vzpoměl na opilého Akashiho

Akashi se přímo zděsil, jestliže se Kouki zasmál v jeho přítomnosti, tak to musela být fakt katastrofa a v tom si uvědomil že je jenom ve spodním prádle

"Že jsem venku nepobíhal bez kalhot?!" zhrozil se Akashi

To už se Furihata nepokrytě rozchechtal. Akashi se mírně zarděl, Kouki byl opravdu roztomilý, když se smál.

"Ne byl jsi oblečený, ale snažil ses mě přesvědčit o tom, že jsi pavouk."

"Aha a co dál?" zeptal se suše Akashi...ve skutečnosti by se nejradši schoval pod peřinu a tam umřel studem

"Dál?" zamyslel se Kouki

"Dál už nic. Pak jsi zakopl a vyzvracel se." řekl Furihata

Akashi si všiml, že se ho Kouki něják zapoměl bát. Aspoň k něčemu byla ta trapnost dobrá...pavouk! Proč zrovna pavouk?! přemýšlel Akashi

"Takže jsi mě vyslékl ty, Kouki?" zeptal se Akashi

Zeptal se vlastně jen proto že ho zajímalo, jak bude reagovat.

"A-ano. Měl jsi špinavé sako a košili, Akashi san." informoval ho
"A v kalhotách by se ti špatně spalo..." dodal potichu a zrudnul

Akashi se pousmál a pak se nechal nasměrovat do koupelny, kde vykonal svoji potřebu a po tom co požádal o ručník se i osprchoval. Horká voda na bolavou hlavu nic moc, ale on tu koupel potřeboval, potřeboval ze sebe smýt ten hospodský smrad.
Z koupelny vyšel ve svých kalhotách a Furiho šedém tričku, vlhké pramínky vlasů se mu kroutily kolem krku a roztomile mu spadaly do očí. Vydal se k místnosti odkud slyšel něčí pohyb.

"Akashi san" všiml si ho Furihata
"Připravil jsem ti aspirin..." oznámil mu a ukázal k jídelnímu stolu

Akashi se posadil a přitáhl si k sobě skleničku se šumivou tabletou.

"Děkuju." kouknul na něj vděčně Akashi
Když se tableta rozpustila, vypil Akashi na jeden hlt celou sklenici.

"Kouki, měl jsem u sebe telefon, když jsi mě našel?" zeptal se ho Akashi

"Ano, počkej donesu ti ho." zabrebentil Furihata a odběhl někam do útrob domu

Po chvíli se vrátil i s tenkým černým přístrojem a podal ho Akashimu do natažené ruky. Jejich prsty se letmo dotkli a Furihata se zarděl.

"Děkuji" zabručel Akashi jehož tváře taky jemně zrůžověli

Akashi napsal domů a nechal si od Koukiho nadiktovat adresu a zavolal si auto. Po půl hodině zabzučel Akashimu mobil se zprávou, že má přistaveno auto.
Oba došli ke dveřím a rozpačitě se na sebe podívali.

"A-akshi-san, tady si vem ještě mikinu, venku je chladno." řekl Kouki a třesoucí se rukou mu podal černou mikinu

Akashi si ji od něj vzal a přetáhl si ji přes hlavu.

"Děkuju. Za všechno." dodal Akashi a pohladil Koukiho po hnědých vlasech

Pak se s červenýmí tvářemi otočil a vystřelil ze dveří rovnou do auta.

...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 25. října 2015 v 20:28 | Reagovat

jelikož bych možná byla schopná zapomenout co jsem chtěla v druhé části, tak to říkám teď...sakra nechápu proč je někdo páruje, ale hlavně opilý Akashi je nejvíc!! :D

2 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 25. října 2015 v 20:28 | Reagovat

jo a ještě němčina není tak hrozná ;)

3 X <3 X X <3 X | E-mail | 25. října 2015 v 21:02 | Reagovat

[1]: jsem ráda že tě ztřískanej Akashi pobavil :-D

[2]: tak jakože není...vzpomínám si, že na začátku studia Němčiny mě to i bavilo...ale naše němčinářka je sám satan! >.< vážně! :-D

4 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 25. října 2015 v 21:31 | Reagovat

[3]: Na Frau Hyllová nic nemá neboj se :D :D :D ne že by byla satan, ale jakmile se jednalo o hodinu a hlavně o zkoušení, myslela jsem že jí zabiju :D :D a popravdě učili jsme se samé blbosti :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama