Hospodyňka 1. část (midotaka)

13. července 2015 v 22:54 | X <3 X |  Kuroko no basket FF
Pohled Midorima

Padal jsem dozadu a stalo se nevyhnutelné opravdu jsem dopadl na zem.


"Ite, nemůžeš dávat pozor, aho?" sprdl jsem Takaa, který do mě vrazil.

"Go-h-h-hepčí! Gomen Shin chan" zahuhlal a hlasitě se vysmrkal

Až teď jsem si uvědomil, že už od začátku tréninku nevypadá moc dobře. Celý obličej má zarudlý, pot z něj leje v proudech a smrká a kýcha v jednom kuse.
Jeho běh a hra dnes nejsou nijak oslnivé, dvakrát zakopl, jednou si dokonce kopl do míče, když dribloval a ještě ten jeho kousek před chvílí, doteď nechápu, jak se mu podařilo mě srazit, tak že jsem spadl.

Když skončil trénink a všichni jsme byli osprchovaní, vyrazili jsme domů.
Druhý den jsem čekal, že zůstane Takao doma, ale ráno stál jako vždycky před brankou vedoucí k mému domu. Celou cestu do školy nemluvil a když jsem se ho na něco ptal odpovídal ochraptělým hlasem.
Tak si říkám, jestli by šel do školy kdyby mu usekli obě nohy, sebevrah jeden. Být já takhle nemocný, tak mě minimálně týden nikdo neuvidí.
Ještě že je dnes poslední den školy před zimníma prázdninama.

Celé vyučování jde absolutně mimo mě, veškerou moji pozornost odvádí drobný černovlásek sedící přede mnou. Jeho drobne tělíčko uchvátil další záchvat kašle, byl to opravdu hrozný pohled, celé jeho tělo se třáslo a nemohl popadnout dech.
Zazvonilo. Všichni si bleskurychle pobalili věci a vystřelili ze třídy, zůstal jsem tam jenom já a Takao. Oba vždycky čekáme až se to u skříněk trochu uvolní.
Takao dobalil poslední učebnici a troubivě se vysmrkal. Potom na mě otočil svůj nemocný obličejík. Měl kruhy pod očima a byl bledý jako křída.

"Shin chan, už půjdeme?" zeptal se, i když skrz rýmu mu bylo sotva rozumět

"Jo, jdeme." zavelel jsem

Jako vždy mě Takao doprovodil před můj dům a rozloučil se se mnou.

"Ahoj, Shin chan. Hezké Vánoce." usmal se na mě

"Tobě taky...a Takao, koukej se uzdravit." pohladil jsem ho po hlavě

Překvapeně se na mě podíval a já si posunul brýle na nose, rychle jsem se otočil a vyrazil jsem rychle ke dveřím a zalezl dovnitř.

Doma mě hned přivítala mamka "Ahoojky, Shintaro!" zašvitořila

"Mami" pozdravil jsem ji

"Hele, víš jak jsem ti říkala, že pojedem na hory." zeptala se zákeřně

"Vím"

To jsem zvědav, co z ní vypadne.

"No tak nakonec odjíždíme už dneska. Pojedeš s náma? Maki už se na tebe těší."

Jen to ne! Maki NE!!!

Maki je dcera jedné z máminých přítelkyň, kdo ví proč si moji rodiče a jejich přátele usmysleli, že já a Maki budem prostě dokonalý pár. Maki má asi 2 metry a neustále kvičí "Shiiiintaroo kun!" A pořád se po mě plazí. Fuj!

"Radši bych zůstal doma."

"Víš to jistě? Maki..."

"Ne! Maki už ne!!" řekl jsem no vyznělo to zoufaleji než jsem plánoval

Mamka se zasmála mojí reakci a nakonec to vzdala, o hodinu později se se mnou loučila s tím že už jsem velký kluk a že mám o svátcích zajít za Takaem. Jeho rodiče jedou s mýma a ten blbec nemocný bude doma sám.

Pohled Takao

Konečně prázdniny! Jsem rád, že se zatím nedostavila moje naláda, kterou vždycky chytnu, když jsem nemocný, to jsem pak nevrlejší než Shin chan. Vlastně je dobře, že rodiče odjeli, nesnáší moji nemocou náladu. Myslím, že si prostě vezmu peřinu, lehnu si dole na gauč a budu poslouchat písničky.

Pohled Midorima

Zítra je štědrý den. Snažil jsem se to sám sobě rozmluvit, ale nakonec jsem stejně skončil před Takaovým domem, s tím že ho jdu zkontrolovat.
Zaklepal jsem na dveře a nic. Zaklepal jsem ještě jednou a zazvonil jsem. Zevnitř se ozvalo pár ran a pak jsem uslyšel, jak se někdo těžkopádnými, pomalými kroky šine ke dveřím.

Po dobré půl minutě se otevřeli dveře a já jsem spatřil Takaa. Byl v poněkud zbídačeném stavu, měl kruhy pod očima, byl celý červený a rozcuchaný, ospale na mě mžoural opuchlýma očima a nevěřícně mě oslovil:"MidoriMa?"

"Takao" pozdravil jsem ho

"Co tu chceš?" zabručel

"Přišel jsem se podívat, jestli ještě žiješ. Vypadáš na umření." řekl jsem mu

"Zas tak hrozný to není" zachechtal se a pak se předklonil a rozkašlal se hrozným, dusivým kašlem

"Můžu dovnitř?" zeptal jsem se, když se dodusil a on jenom ustoupil a pomalu se plížil směrem, kde jsem tušil obývák.

Vyzul jsem se sundal kabát, šálu i boty a vydal jsem se za ním. Praštil sebou na gauč, zaskučel a zachumlal se do deky, byl mu vidět jen obličej.
Posadil jsem se do křesla naproti gauče a zeptal se ho:"Vážně tě tu rodiče nechali v tomhle stavu?"

"Jo" odsekl

"Proč neležíš v posteli?"

"Protože!"

"Pil jsi dneska vůbec něco?"

"Proč jsi přišel, Shin chan? Na výslech a přednášku nemám náladu!" odbil mě mrzutě a otočil se ke mně zády

Ta nemoc mu vzala tu jeho věčně dobrou náladu, kterou tak miluju. CO-ŽE? Vážně jsem...ne, to ne...nebo ano?
Na co to zase myslím? Zvedl jsem se a došel k němu.

"Přišel jsem se o tebe postarat"

On se na mě překvapeně podíval a já jsem zrudl a posunul jsem si brýle na nose. Došel jsem do kuchyně a v paměti pátral, kde mají lékárničku. Byl jsem tady jen jednou, rozbil jsem si koleno a Takao se tehdy rozhodl, že mi ho ošetří. Vyzkoušel jsem pár skříněk a v jedné z nich opravdu byla, vytáhl jsem z ní teploměr a vrátil jsem se k němu.

Změřil jsem mu teplotu "39,8 Takao, dej mi tu deku"

"Ne! Mě je zima!" kňoural

"Dej to sem!"

Po chvíli se mi opravdu podařilo mu deku zabavit, přinesl jsem z koupelny malý ručníček namočený ve studené vodě a dal jsem mu ho na čelo.

"Shiin chaaan! To studí!" kňoural jako malé dítě a začal si ručník sundávat

"Takao! Nech toho!" štěkl jsem na něj zoufale

On se na mě uraženě zadíval, ale nechal toho. Musím říct, že mám radši toho zdravého Takaa, ten je sice taky otravný, ale nechová se jak rozmazlený fakan. Rozhodl jsem se, že mu uvařím čaj, tak jsem dal vařit vodu a přiravil jsem hrníček s pytlíčkem. Zalil jsem čaj a donesl ho na stolek ležící před gaučem, na kterém se Takao válí.

"TAKAO! Tu deku mi dej!"

Vážně si připadám jako rodič zlobivého děcka.

"Nedám!" řekl a...vyplázl na mě jazyk

"Nevyplazuj na mě jazyk!! A tu deku..."

"Neser Midorimo! To je moje deka!" prohlásil důležitě a přivinul si deku k hrudi jako dítě plyšového medvěda

"Tvoje deka říkáš" uchechtl jsem se

Právě mě něco napadlo. Zamotal jsem ho jako roládu do deky a hodil si ho přes rameno.

"HEJ!! Co to děláš? Polož mě na zem!"

Došel jsem s ním do koupelny a složil jsem ho i s dekou do vany.

"Když mi tu deku nechceš dát, budu tě muset zchladit jinak!" řekl jsem a pustil jsem do sprchy ledovou vodu

"Aáááííííík!!!" zapištěl Takao "To studíííí!"

"Ještě tu deku chceš?" zeptal jsem se ho a vypnul jsem sprchu

"Sežer si ji!" hodil ji na mě

Sakra! Kdy se z ní stihl vymotat? Zatímco jsem se snažil dostat z pod té zatracené deky, Takao kolem mě hlasitě produpal. Konečně se mi podařilo tu deku hodit nazpět do vany.

"Takao? Kde jsi, ty nevrlý špunte?!??" křiknul jsem a vydal se ho hledat

Otevřel jsem náhodně jedny dveře, hm tady není. Otevřel jsem další a další a až na potřetí jsem ho našel.

"Vypal!" křikl na mě a přetáhl si přes hlavu čisté triko

"Ty se převlíkáš" řekl jsem trochu překvapeně

"No ty jsi mi ale génius, hned je vidět že jsi ze zázračné generace!" poškleboval se mi, když si převlíkal boxerky

Super! Jsem červený jak rajče a Takao se očividně dobře baví. Proč se sakra převlíkal přede mnou.

"Copak Midorimo? Viděl jsi snad něco co se ti líbilo?"

Uhh, nejradši bych mu jednu vrazil, musím si opakovat, že za to určitě může TA PODĚLANÁ HOREČKA!!!!

"Uvař mi něco!" řekl panovačně a založil si ruce na hrudi

"Cože?!??"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gaara Gaara | Web | 15. července 2015 v 13:11 | Reagovat

Moc hezký xD Těším se na další ;) Ten Takao mě opravdu dostává xD

2 Hentai no kame Hentai no kame | Web | 18. srpna 2015 v 0:28 | Reagovat

Teda, ja sa v tom Takaovi normálne vidím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama