Zapomenutý mobil (kagakuro)

13. května 2015 v 22:19 | X <3 X |  Kuroko no basket FF
Pohled Kuroko

Přihrál jsem mu a on dal smeč - zase.


S Kagami kunem to není takové, jaké to bylo s Aomine kunem.

Tohle jsem si ještě donedávna myslel, Aomine kun byl jiný v tom, že mě viděl, ale když začal se svým přesvědčením "Jediný, kdo mě může porazit, jsem já" začal mě ignorovat.
Strašně to bolelo, ještě teď, když si na to vzpomenu to boli.
Kagami kun je jiný v tom, že se nikdy nevzdává a tu Aomine kunovu hlášku by jaktěživ nepoužil, ale nevidí mě, nikdy.

Dal bych všechno, jen aby si mě někdy všimnul.

"Kuroko!" vrátila mě do reality trenérka

"Dneska je to už 4. přihrávka, kterou si nechytil a to nepočítám, kolik jich je za poslední týden. Co se s tebou děje?" ječela nepříčetně

Hm, pravda. Poslední týden jsem opravdu něják mimo.

"Sumimasen. Už se to nestane." omluvil jsem se s poklonou

Ale ani ne za minutu mě musela napomenout znova. Její proslov jsem pouštěl jedním uchem tam a druhým ven, zaujatě jsem oždiboval potítko na ruce a tak mě překvapila facka, kterou mi vlepila.

"Kuroko!" zaplanula kolem trenérky černá aura

"Jestli mě budeš ignorovat, tak ti zaručuji, že po svých odsu neodejdeš!"

Zbytek hry jsem se snažil dávat pozor - bez úspěchu. Po tréninku mě trenérka zastavila. "Je to kvůli němu, že?" naznačila směrem ke Kagami kunovi

"Takhle přece nemůžeš hrát, jestli to něják nevyřešíš ty, udělám to já!" vyprskla a já jsem na ni čuměl jako jelito

Jak to sakra ví? To je to na mně tak poznat? Co když to ví i Kagami kun? Co si o mně musí myslet?

Trenérka má pravdu, takhle to nejde.

Následující den jsem našel způsob jak hrát. Ignoroval jsem ho, tak jako on mě. Přihrávky jsem házel na ostatní spoluhráče a on mi nikdy nepřihrává.
No parkrát už se to stalo, ale to pro něj bylo jen krajní řešení.

Kagami kun na mě nevěřícně zíral, parkrát na mě dokonce i zavolal, no aspoň ví jaké to je.
Dneska dělal debilní chyby on. Vrazil hlavou do obroučky, kopl si při driblinku do míče nebo zakopl o vlastní nohu.

Už zbývá jen 10 sekund do konce.

"Kurokoo!" uslyšel jsem Kagami kuna a viděl jsem, jak mi přihrál.

Aniž bych věděl co dělám, jsem jeho přihrávce prostě uhnul. Ucítil jsem, jak všichni tikají pohledem ze mě na Kagami kuna a zse zpátky a Kagami kun mě propaloval naštvaným pohledem.

"Vy dva! Vy mě budete štvát ještě dlouho?!?!!!!?" řvala trenérka

"Ty!" ukázala na mě

"Tohle jsem si pod slovem VYŘEŠIT nepředstavovala! A ty!" ukázala pro změnu na Kagami kuna

"Kdy!? Kdy konečně se mu to uráčíš říct???!? pokračovala

"Kagami kun, co mi máš říct?" zeptal jsem se ho Určitě mi chce říct, že ví že ho miluju a že se mu hnusím nebo mi chce říct, ať odejdu.

To je ono! To je řešení! Já už nedokážu s tímhle světlem hrát, navíc on mě nikdy nepotřeboval, všechno dokáže i beze mě, stejně jako Aomine, ten mě taky nepotřeboval.

"Sumimasen, trenérko"

Ještě ten den jsem jí přinesl papír, že odcházím z klubu.

"Kuroko! To nemůžeš myslet vážně." řekla nevěřícně


"Už mě nepotřebujete, jeho světlo je tak silné, že osvětlí celý tým a stín zmizí. Sayonara"

Den poté jsem vrátil dres a všechno ostatní, když jsem procházel kolem tělocvičny, zaslechl jsem trenérčin řev. Dávala jim zabrat, byla naštvaná.

Nevěděl jsem kam jít, co dělat, tak jsem udělal to co vždycky dělalával Aomine kun, lehl jsem si na střechu a spal jsem

"Tetsu. Tetsu!" budil mě hlas

Posadil jsem se a překvapeně jsem se díval na příchozího

"Aomine kun. Stalo se něco?" ptal jsem se ho

"Tetsu, asi 2 hodiny zpátky jsem zažil nejdivnější telefonát ve svém životě. Volala mi tvoje trenérka, z tvého telefonu."

Můj telefon? Kde vlastně je? Začal jsem po kapsách a v tašce hledat svůj mobil.

"Má ho tvoje BÝVALÁ trenérka. Tetsu, proč? Proč jsi přestal?"

"Zrovna ty bys to měl pochopit!" Kde se ve mě vzal ten naštvaný tón?

"Co myslíš, že se stane se stínem, když je světlo moc silné a září do všech stran? Zmizí! Není ho potřeba! Byl jsi to ty, kdo říkal, že mě nepotřebuješ. Minulost se opakuje."

Já se nepoznávám. Říct, že Aomine kun koukal překvapeně, by bylo opravdu málo, byl naprosto vyvedený zmíry. Ale po chvíli se zase vzpamatoval.

"Tetsu...ty jsi teda pěkně zahořklý." řekl s tím jeho obvyklým úšklebkoúsměvem a pocuchal mi rukou vlasy

"A taky jsi pořádný BAKA. Mít tu nanuk, tak ti ho hodím za límec. Kde jsi přišel na to, že tě nepotřebují?
Už jsem říkal, že mi volala tvoje trenérka.
Popsala mi celkem dost katastrofální trénink.
Vyprávěla, jak někteří hráčí házeli míč do prázdna v očekávání, že se tam NĚKDO" šťouchnul do mě "objeví a udělá z toho něco smysluplného a taky mi vyprávěla o vysokém klukovi s červenou palicí, co stál pod košem a zjistil, že se k němu přes obránce žádná přihrávka prostě nedostane.

ALE" šťouchnul do mě znova

"JÁ" šťouch

"ZNÁM" šťouch

"NĚKOHO" obzvlášť silný šťouch

"KDO" šťouch

"BY" šťouch, už mě to jeho šťouchání trochu štve

"MU" šťouch

"PŘIHRÁT" šťouch, ještě jedno šťouchnutí a pak se neznám

"DOKÁZAL" šťouch a minikopanec

"ALE TEN BLBEC TAM NEBYL!" maxišťouch, kopanec a ruka ve vlasech

"Když už jsme u toho vzpomínání, Tetsu, kdo byl ten, kdo mi řekl ať to nevzdávám? Tohle nejsi ty Tetsu, až tě potká tvoje pravé já, tak tě kopne do zadku!" domluvil Aomine kun a usmál se úsměvem, který by rozehřál i ledovec, i když na Akashi kuna by to pořád nestačilo.

Ani nevím proč, ale do očí se mi nahrnuly slzy a začaly mi pomalu stékat po tvářích.
Obrátil jsem se k němu zády a zabořil jsem obličej do dlaní.

"Tetsu přestaň bulet, tím ničemu nepomůžeš. Pojď."

Slezli jsme ze střechy a já se pořád snažil přestat brečet.

"Tetsu, podívej se na mě. Zítra naklušeš zpátky do klubu a budeš hodný stín, jasný?"

"Hai, Aomine kun" usmál jsem se na něj přes slzy

"Oyasumi, Tetsu"

"Oyasumi, Aomine kun" rozloučili jsme se a šli jsme každý svou cestou.

Další den jsem přišel do tělocvičny a díval se na jejich trénink. Opravdu byli trochu marní, hlavně Kagami kun a co mě překvapilo nejvic, že dneska z něj nesálala ta jeho divoká energie.

Když skončili a v tělocvičně zůstala jen trenérka, upozornil jsem jí na svou přítomnost.

"Trenérko?"

Lekla se mě a zaječela "Aaaaaa! Kuroko kun"

"Prý jste našla můj mobil, vrátíte mi ho pros..." ani jsem to nedořekl a skočila mi kolem krku

"Kuroko kun, že sis to rozmyslel, že jo? Nesmíš nás opustit, říkal si že budete nejlepší v japonsku a viděl jsi ho jak hraje když tu nejsi?!?? Vyhrál by možná, kdybychom hráli proti zombíkům."

"Trenérko? Já bych se chtěl omluvit, já..."

"NE! Ne, ne a ne! Kuroko kun, já ten tvůj papír prostě neodevzdám, ty nesmíš skončit!" naštvala se a děsivě se na mě dívala

"Trenérko, ty jsi ho neodevzdala?"

"Ne! A nemám to v plánu!" řekla děsivě

"To je dobře. Chtěl bych se omluvit za to jaký tu dělám zmatek, ale chtěl bych zpátky do klubu." dokončil jsem konečně tu větu

"Kuroko kun" podívala se na mě překvapeně, pak se spokojeně usmála

"Pojď!" řekla a táhla mě za sebou

Došli jsme do nějáké místnosti, kde odněkud vytáhla mojí seirinskou mikinu a řekla "Nebudu mít klid, doku si ji zase neoblečeš."

Vzal jsem si svoji mikinu a oblékl si ji, trenérka mi pak vrátila ještě dres a můj mobil.

Další den jsem přišel na trénink. Ze začátku si mě nikdo nevšiml, ale jsem rád, že tu jsem.
Když trénink skončil, zůstal jsem ještě chvíli v tělocvičně a rozhlížel se. Tohle místo mi tak chybělo a to jsem tu nebyl jen dva dny.

"Kuroko" ozvalo se za mnou

Otočil jsem se.

"Kagami kun"

"Vrátil ses" řekl a vydechl a vydal se ke mně

"Opravdu jsi tady." řekl a zabořil mi ruku do vlasů, jako by se ujišťoval, že se mu nezdám

"Neopovaž se mě ještě někdy opustit." řekl a přimáčkl si mě k sobě

Jednou rukou mě držel v obětí a druhou mi čechral vlasy.

"Jsi/Jsem přece můj/tvůj stín." řekli jsme zároveň

Oba jsme zrudli a naše pohledy se setkaly.
Jeho obličej se začal přibližovat k tomu mému. Jeho rty se lehce otřely o ty moje, jako by se bál mojí reakce.
Taky jsem ho lehce políbil a on spokojeně zamručel, potom se svalil na zem, do sedu a mě stáhl tak, že jsem mu dopadl na klín.

Vzal mě za bradu, zaklonil mi hlavu a věnoval mi vášnivý polibek.

Po nevím jaké době jsme museli přestat, protože jsme oba dýchali, jako bychom uběhli maraton.

"Te-tetsuyo, tsuki da yo." řekl a jeho tváře nabraly stejný odstín, jako mají jeho vlasy

Překvapeně jsem na něj vykuli oči a s vypětím veškerých sil jsem zašeptal. "Ore mo. Tsuki da yo, Taiga kun."

Teď jsme si to vyměnili, on kulil oči a já jsem připomínal rajče.

Ručku v ručce, dementní, zamilovaný úsměv na tvářích, jsme vyšli do šatny a pak vstříc celému světu.

A všechno díky tomu, že jsem si zapoměl mobil.

X <3 X
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hentai no kame Hentai no kame | Web | 18. srpna 2015 v 0:43 | Reagovat

milé, tvoj Aomine je totálne cute, Kuroko krehká dušička a Riko má srdce na správnom mieste :”

2 X <3 X X <3 X | 18. srpna 2015 v 0:50 | Reagovat

[1]: Tak ti znovu musím poděkovat :D dííkydíky moc ^_^ mě to vždycky tak potěší když se to lidem líbí :D

3 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 25. října 2015 v 19:29 | Reagovat

jk se říká ve všech mangách, idiot cupple?? šmarjá teď mi vypadlo jak se to píše :D

4 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 25. října 2015 v 19:37 | Reagovat

[3]: myslím že idiot couple...ale nevím to jistě

Na ty dva to sedne :-D

5 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 25. října 2015 v 19:43 | Reagovat

[4]: Jj, sice až tak moc nefandím KagaKuro, ale jsou tak blbí že je člověk nemůže nesnášet :D :D

6 X <3 X X <3 X | E-mail | Web | 25. října 2015 v 19:46 | Reagovat

[5]: jop~ oni jsou blbounci ^.^ :D :-D

7 Shiki-chan Shiki-chan | E-mail | Web | 25. října 2015 v 19:47 | Reagovat

[6]: totálně

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama